Knoflíčka od košile vtlačené do hrudní kosti

kdysi jsem žila příběh
tepla vlitého do dřeva starých nádraží
příběh odřených iniciál zapomenutých jmen

opar mládí a tíha světla
bloudily vzduchem nad našimi hlavami
přelétavé jak luční motýli
a svět byl obrovský jak dětská dlaň

všechny chtěly odejít
a tak si nechaly od ostatních
pevněji utáhnout pouta

jedinou černobílou vzpomínku
jsem všeptala mezi trouchnivějící prkna
sladké tajemství hořkých rán
zítřky pokropené jedem neskutečna

a mezi nedopalky pohodila
naši budoucnost