Loďka z kůry
Jen začátek příběhu. Příběhu o řece.
» autor: vavaoko |
Loďka z kůry
Já pod stromy sedím a v ruce mám nůž.
Tvar lodi jím voňavé kůře chci dát.
Vím, nejsem již klukem. Jsem postarší muž.
Však na loďce chtěl bych se na cestu dát.
Pozvolna plyne čas. Hraji si s lodí.
Pramínek řeky mi píseň svou zpívá.
Tam pod Černou horou se Vltava rodí.
Ve stínu hor, stromů, píseň zní snivá.
Loďku jsem maličkou z té kůry stvořil.
List javoru na stěžeň z prutu jsem dal.
Do vody chladné jsem její trup vložil.
Na dlouhou plavbu jsem štěstí jí přál.
Z okolních potůčků Vltava upíjí.
Na cestě z kopců jí svou sílu dají.
Osudy dávné se na březích odvíjí.
Příběhy z břehů, jež v mlhách se tají.
Příběhy lidí a stromů a kamení.
Tisíci příběhy plní se lodička.
Kůra je lehounká. Plachta je znamení.
Dopluje do moře, když je tak maličká?
Po břehu kráčím a příběhy píši.
Na plátně z listu se odvíjí tiše.
O lidech, králích. O veliké říši.
O pouti po řece. Pokoře. Pýše.
Na cestu dlouhou jsem vyslal kus sebe.
Invenci, emoce co zátěž dal.
Slova si z plachty čtu. Někdy to zebe.
Smutný když konec čas na javor psal.
Já pod stromy sedím a v ruce mám nůž.
Tvar lodi jím voňavé kůře chci dát.
Vím, nejsem již klukem. Jsem postarší muž.
Však na loďce chtěl bych se na cestu dát.
Pozvolna plyne čas. Hraji si s lodí.
Pramínek řeky mi píseň svou zpívá.
Tam pod Černou horou se Vltava rodí.
Ve stínu hor, stromů, píseň zní snivá.
Loďku jsem maličkou z té kůry stvořil.
List javoru na stěžeň z prutu jsem dal.
Do vody chladné jsem její trup vložil.
Na dlouhou plavbu jsem štěstí jí přál.
Z okolních potůčků Vltava upíjí.
Na cestě z kopců jí svou sílu dají.
Osudy dávné se na březích odvíjí.
Příběhy z břehů, jež v mlhách se tají.
Příběhy lidí a stromů a kamení.
Tisíci příběhy plní se lodička.
Kůra je lehounká. Plachta je znamení.
Dopluje do moře, když je tak maličká?
Po břehu kráčím a příběhy píši.
Na plátně z listu se odvíjí tiše.
O lidech, králích. O veliké říši.
O pouti po řece. Pokoře. Pýše.
Na cestu dlouhou jsem vyslal kus sebe.
Invenci, emoce co zátěž dal.
Slova si z plachty čtu. Někdy to zebe.
Smutný když konec čas na javor psal.
Tipů: 34
» 05.10.15
» komentářů: 36
» čteno: 1233(29)
» posláno: 0
» nahlásit
» 05.10.2015 - 13:26
1
Z malého pramínku velká řeka
z malého kluka velký muž
malinká loďka za svým cílem nespěchá
příběhů po okraj naplněna už
moře jí svou náruč otevírá, moře už čeká...
Příběh, co dotkl se srdce...
ST+Z
z malého kluka velký muž
malinká loďka za svým cílem nespěchá
příběhů po okraj naplněna už
moře jí svou náruč otevírá, moře už čeká...
Příběh, co dotkl se srdce...
ST+Z
» 05.10.2015 - 14:56
...takovou lodičku mně,jako malé holce,dělával táta...
i s vlajkou.
ST---MOC PĚKNÉ.
i s vlajkou.
ST---MOC PĚKNÉ.
» 05.10.2015 - 17:24
Květka Š.:Já jich jako kluk vyřezal spoustu. Ale to snad každý kluk.
Děkuji.
Děkuji.
» 05.10.2015 - 17:28
krizekkk
Jak praví Květka, já je řezbil taky, ovšem dnes už mám bolavé karpály... ST
» 05.10.2015 - 21:15
detektor
ST....nádhera
» 05.10.2015 - 21:38
Mám slabost pro řeky. Pro lidi, pro život. A pro vaše básně, pane kolego.
a.j.
a.j.
» 06.10.2015 - 10:20
J.F.Julián
pěkná, citlivá poezie
St
St
» 08.10.2015 - 15:20
.
kolik lodiček takových jsem vyřezala
zůstala jen jedna v jezírku na zahrádce
už si tam kolik let pluje
asi si říká: Doma je doma
.
Děkuji za nádherné počtení a zážitek
.
kolik lodiček takových jsem vyřezala
zůstala jen jedna v jezírku na zahrádce
už si tam kolik let pluje
asi si říká: Doma je doma
.
Děkuji za nádherné počtení a zážitek
.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pouze Slunce nemá stín... | Následující: Podzimní.