Muž z měsíce

Nevím odkud
jsi ke mně přišel
snad ze světa
nebo z měsíční krajiny

Mezi všemi
jsi tak jiný
křehký a přitom
zápal v očích
jako při boji

Vibruji mnou lítost
i lehké chvění
možná přijde ta chvíle
kdy uslyším kuropění
slz ze štěstí

Zatím se však
zdráhám
chci být vnitřně sama
a zároveň čemusi
zavázaná

Poslouchat s pokorou
tlukot srdce
jako když z nebe
padá mana

Nemyslet na smrt
ani na život
jenom tahle chvíle
co patří mně
tobě
a snad i jednou...
nám