Saxová

Chtěla bych být
saxofonem
na který bys hrál
za noci i za dne

Tvoje ruce
pouze černočerná
klaviatura
pohled jako z Bronxu
s duší malého dítěte
a rappera v jednom
toho
co nikam nepatří

Žádná vysvětlení
žádné otázky
už za dveřmi
bych ztratila podvazky

Vyli bychom
jako když vlci
za svitu měsíce
se páří

A ráno
by nám všichni záviděli
jaká to zář
nám z očí září

Žádné zázraky se nedějí
to jen s tebou
nenechám další noc utéct
pojmu tě i s vesmírem
budem se točit
dokola
ve spirále tam a zpátky

A pak se postupně rozpíjet
jak tečka
na papíře savém
konečně řeknu "těm nepravým"
Sbohem