* Tři Ostravaci *

Většinou jsme pocházeli z Jihomoravského kraje nebo z Vysočiny. Pouze tři byli z Ostravska, dva z nich s podivnými a pro nás směšnými jmény. Ale i oni se mezi sebou lišili. Kolega Pásek koktal, hlavně když měl trochu trému. Znebejanek mluvil s výrazným ostravským přízvukem, kromě toho byl velmi řečný, lépe řečeno až umluvený. Znebespadl byl flegmatický, málomluvný, zasmušilý. Ale i tak se dostali s námi ostatními až k závěrečné zkoušce prvního rigoróza.

Stařičký pan profesor fyziologie nás bral jednoho po druhém podle abecedy. Při předání indexu s potvrzením o návštěvách přednášek jsme se museli každý z nás zkoušejícímu představit, pochopitelně s trochou trémy i Pásek. Nejprve zdvořile čeká, až si pan profesor prohlédne jeho indexové záznamy. Když se ho pak zeptá: „Vy jste pan Pásek?“ odpoví tak, jak všichni očekáváme: „Ano, pro..prosím, já jsem Pa..Pásek“, načež bylo nejprve ticho a pan profesor se trochu nevěřícně znovu podívá na titulní stránku studentova dokladu. Zatím ještě nepostřehl, že náš PaPá, jak jsme mu říkali, koktá.

„Ale vždyť vy se přece jmenujete Pásek, ne?“ ptá se znovu, už trochu důrazněji. „Ano, pro..prosím, já jsem Pa..Pásek“, slyší stejnou odpověď a teprve teď si asi uvědomuje, že má před sebou koktajícího. „Nu dobře. Tak mi povídejte co víte o hirudinu“ a s mírně přivřenýma očima se pohodlně zakloní v křesle
.
„Hi..hi..hiru..din..hi..rudin je che..chemi..cka la..látka, kte..ra se na..“ profesor ho náhle a trochu drsně přeruší: „Poslyšte, pane Pásek, vy chcete vystudovat medicinu? Nejdříve byste se měl svěřit do léčení buď psychologovi nebo psychiatrovi nebo psychoterapeutovi nebo logopédovi nebo já nevím ještě komu, abyste se do konce studia za ty tři zbývající roky naučil mluvit. Jinak budete pro vaše pacienty naprosto směšným, nemyslíte?“ a nakloní se přitom se široce rozevřenýma očima vyzývavě dopředu.

„A..ano, roz..umim, pa..pane profe..sso..re“ a PaPá se mu zdvořile uklání. „Nu a proč jste to až dosud neudělal?“ nečeká však, co mu odpoví a uzavírá: „Nejsem dnes bohužel natolik trpělivý, abych se vám, pane Pásku, mohl věnovat. To bychom tu byli až do večera. Pověřím svého prvního asistenta, aby vás vyzkoušel a pak se k tomu vyjádřím.

Pro dnešek jsme spolu skončili, prosím“ a bere do rukou další index: „Vy jste pan...?“ všichni napjatě očekáváme, jak se bude naše zkouška dále rozvíjet. „Znebejanek“ odpoví stručně náš Ostravák. „Odkud že jste?“ profesor udiveně. „Z Ostravy, pane profesore. Přimo z Ostravy. Prosim předem za prominuti, pane profesore, pokud by vam vadil můj ostravsky přizvuk. Oproti ostatnim Moravakům mluvime tak trochu kratce, vite? Proto se o nás říka, že každy spravny Ostravak ma kratký zobak. Tak to je, vite?“ poučuje ho mnohomluvně, jak je zvyklý.

„Na to jsem se vás vůbec neptal, pane Znebeatakdále, mě zarazilo to vaše jméno. Nikdy jsem žádné podobné neslyšel“, trochu nedůtklivě nato profesor. „Ja za to nemohu, prosim, zdědil jsem je po otci a po dědovi, vite? Tak už se jmenujeme odedávna. Tak to je. Vim, že to je trochu směšne, ale nemohu si je dat změnit, to by se muj otec i děda moc urazili, vite? Tak to je.“

Profesor jen kroutí hlavou a střídavě se z indexu dívá jaksi nedůvěřivě na svůj protějšek. Pak si zhluboka vzdychne a opakovaně vystřelí: „Tak mi teda povídejte o tom hirudinu. A pro vaše uklidnění: ten ostravský přízvuk mi vůbec nebude vadit!“ chce mu asi dodat kuráže, aby to třeba neskončilo jako předtím s PaPá, myslíme si.

„Hirudin je chemická látka, která se nalézá v předcích pijavek, pane profesore. Promiňte mi ale, prosím, malou poznámku. Hledal jsem v naučném slovníku kdo jsou nebo byli předci pijavek, ale nic jsem nenašel. Buďte, prosím, tak laskav a vysvětlete mi to. Já jsem to sice ve vaší knize četl, ale nedovedu si představit ty předky, vite? Tak to je.“

Do profesora jako když uhodí blesk: „Vy nevíte, co je předek pijavky? Pijavka je přece v podstatě červ, který má tři části: přední, střední a zadní. A ta přední část je tedy předek! Co je na tom divného? Vy jste asi myslel vývojové předky, ale ti pochopitelně žádní neexistují. Jasné? Jak vás to mohlo vůbec napadnout, vždyť to je absolutně nelogické!“ A ironicky k tomu dodal: „Tak to je,vite?“

Náš Ostravak ale zřejmě nechce ustoupit: „Ta formulace předci pijavek", zdůrazňuje, "je ale trochu nešťastna, protože je dvojsmyslna, pane profesore, to přece musite uznat. Já to teď považuji za chybu lektora vaši knihy . Spravně by tam mělo být napsano v jednotném čisle, buď že se hirudin nacházi v předku pijavky, nebo v jeji předni časti. Tak to vidim ja, vite?“
Domníváme se, že se teď na profesorově čele zatáhne na bouřku a v zápětí asi budou sršet blesky na hlavu našeho mnohomluvného.

Místo toho však slyšíme moderátně velkorysé: „Poslyšte pane Znebeatakdále, já už toho mám s vaším studijním kroužkem pro dnešek až po krk a s vámi se mi už vůbec nechce slovíčkařit. Abych však nepodlehl nějakému afektu a zůstal vůči vám i vašemu (nakoukne se letmo do posledního indexu a zakroutí udiveně hlavou) znebespadlému kolegovi nadále objektivní, tak to pro dnešek skončíme a oba dva se u mé sekretářky objednáte ke zkoušce na jiný den. Tak to je, vite?“ zvedne se a důstojně odchází.