Tři ženy
Český král Václav první, ( 1205 – 1253) byl, zdá se mi, tak trochu „pod pantoflem.“ Tedy pod ženským vlivem. V jeho případě tou ženou nebyla jen jeho manželka. Nejsilnější osobností v jeho okolí byla jeho matka. Konstancie Uherská (1180 – 1240). Také Václavova sestra Anežka (1205? – 1282) později zvána Anežkou Českou. Ta byla posléze i svatořečena. Václavova manželka Kunhuta Štaufská, či Švábská (1200? – 1248) nebyla veřejně příliš známa. Její vliv na krále je však zřejmý. Královský dvůr přijal mnoho zvyků, která s sebou přinesla mladá královna a její němečtí přátelé. Král se přizpůsobil. Byl zvyklý poslouchat matku a sestru, jež byly velice silnými osobnostmi. Navenek ovšem působil velice mužně a měl oprávněný respekt. Já si pohrávám s myšlenkou, že ve skutečnosti nebyl hlavou rodiny. To však králi Václavovi neubírá na cti a je jisté, že jeho místo v našich dějinách je dáno.
» autor: vavaoko » Básně / Balady, romance |
Tři ženy.
„Kde stále se touláš?! Ty a ta tvá tlupa.
Zas v lesích jste na koních honili zvěř!
Já strachy zde trnu. Mě třese se ruka.
Již oko jsi ztratil. Být slepým snad chceš?
Já chápu, že ticho ti nemoc tvou hojí.
Že v lesích se zbavuješ bolestí svých.
Však máš li být králem, pak tedy se bojím.
Že nestačí lovit a po lesích žít.
Tvá manželka za tebou ze Švábska míří.
Tam v klášteře žila po ty dlouhé roky.
A svatba se chystá. Král penězi hýří.
A za tebou kráčí. Slyším jeho kroky.“
„Svou snoubenku přivítám s poctami všemi.
Já naposled v lesích jsem pod stromy spal.
.Jsem připraven vládnout, a prospívat zemi.
A půjdu, kam řekne mi otec můj. Král.“
„Je Kunhuta krásná. Máš štěstí, můj bratře.
A syna ti dala jen po krátkém čase.
Však nemá nás rada? Co chvíli se zapře.
Hned turnaj prý chystá. Pak výstavu zase.
Je dobrou ti ženou. To musím však dodat.
Ač Němka, tak v Čechách je prý velmi ráda.
Ty hleď si své vlády. Máš vůli svou prodat.
Jsi Moravy pánem. Tak nehrb svá záda.“
„Ty s Přemyslem půtky jsou na škodu rodu.
On neuzná nikdy, že ty stal ses králem.
Jeď! Moravu dobij. A jemu čiň škodu.
Ať pozná, že pro dva je království malé.
My dobře ti radily. To správná je cesta.
Teď matka smír sjednala. Doma je klid.
I Vídeň jsi ochránil. Tatary ztrestal.
A pro syna nevěstu nedal sis vzít.“
Já. Kunhuta Štaufská tě, králi můj, prosím.
Je Přemysl nástupcem. Ať chceš, či ne.
On na trůn má právo. A není to zlosyn.
Tak odlož již meč svůj a netrap i mne.
Tys potrestal syna, jenž o trůn se hlásil.
Tam v Lokti teď v zajetí trpí náš syn.
Dals popravit mnohé, když hněv v tobě kvasil.
Však přišel čas napravit ten krutý čin.
Když Vladislav zemřel, já dostala strach.
Jsem churava na smrt. Vás oba mám ráda.
Jak skončí tvá vláda. Co zbude. Jen prach?
Vy máte se smířit. Tak Pán si to žádá.
„Je po smrti Vladislav, sestřičko milá.
Má matka odešla nedlouho za ním.
Nešťasten, opuštěn. Jen tys mi zbyla.
Já se synem o trůn zas krutý boj svádím.
Kunhuta zemřela, než jsem se vrátil.
Nebyl jsem při tom a kdesi se bil.
Matku svých dětí jsem z očí svých ztratil.
Královnu, manželku. Zdroj všech svých sil.“
„ Postav si vojsko pod korouhve slavné.
Až se synem před bojem setkáš se ráno.
Pak ruku mu podej. Vím, není to snadné.
A trůnu se vzdej. Vždyť tak je to psáno.
Pozvolna s Přemyslem smiřte se zase.
Jste otec a syn. A to vůle je Páně.
A lid český zajisté za vás se postaví.
Hroty se otupí. Zaschne krev v ráně.“
On v klášteře, v hrobce své z opuky, leží.
Jak žena, jíž souzeným v dětství se stal.
Ženy mu snad radily. Jak však čas běží.
Je zřejmé, že to byl velký muž. Král.
„Kde stále se touláš?! Ty a ta tvá tlupa.
Zas v lesích jste na koních honili zvěř!
Já strachy zde trnu. Mě třese se ruka.
Již oko jsi ztratil. Být slepým snad chceš?
Já chápu, že ticho ti nemoc tvou hojí.
Že v lesích se zbavuješ bolestí svých.
Však máš li být králem, pak tedy se bojím.
Že nestačí lovit a po lesích žít.
Tvá manželka za tebou ze Švábska míří.
Tam v klášteře žila po ty dlouhé roky.
A svatba se chystá. Král penězi hýří.
A za tebou kráčí. Slyším jeho kroky.“
„Svou snoubenku přivítám s poctami všemi.
Já naposled v lesích jsem pod stromy spal.
.Jsem připraven vládnout, a prospívat zemi.
A půjdu, kam řekne mi otec můj. Král.“
„Je Kunhuta krásná. Máš štěstí, můj bratře.
A syna ti dala jen po krátkém čase.
Však nemá nás rada? Co chvíli se zapře.
Hned turnaj prý chystá. Pak výstavu zase.
Je dobrou ti ženou. To musím však dodat.
Ač Němka, tak v Čechách je prý velmi ráda.
Ty hleď si své vlády. Máš vůli svou prodat.
Jsi Moravy pánem. Tak nehrb svá záda.“
„Ty s Přemyslem půtky jsou na škodu rodu.
On neuzná nikdy, že ty stal ses králem.
Jeď! Moravu dobij. A jemu čiň škodu.
Ať pozná, že pro dva je království malé.
My dobře ti radily. To správná je cesta.
Teď matka smír sjednala. Doma je klid.
I Vídeň jsi ochránil. Tatary ztrestal.
A pro syna nevěstu nedal sis vzít.“
Já. Kunhuta Štaufská tě, králi můj, prosím.
Je Přemysl nástupcem. Ať chceš, či ne.
On na trůn má právo. A není to zlosyn.
Tak odlož již meč svůj a netrap i mne.
Tys potrestal syna, jenž o trůn se hlásil.
Tam v Lokti teď v zajetí trpí náš syn.
Dals popravit mnohé, když hněv v tobě kvasil.
Však přišel čas napravit ten krutý čin.
Když Vladislav zemřel, já dostala strach.
Jsem churava na smrt. Vás oba mám ráda.
Jak skončí tvá vláda. Co zbude. Jen prach?
Vy máte se smířit. Tak Pán si to žádá.
„Je po smrti Vladislav, sestřičko milá.
Má matka odešla nedlouho za ním.
Nešťasten, opuštěn. Jen tys mi zbyla.
Já se synem o trůn zas krutý boj svádím.
Kunhuta zemřela, než jsem se vrátil.
Nebyl jsem při tom a kdesi se bil.
Matku svých dětí jsem z očí svých ztratil.
Královnu, manželku. Zdroj všech svých sil.“
„ Postav si vojsko pod korouhve slavné.
Až se synem před bojem setkáš se ráno.
Pak ruku mu podej. Vím, není to snadné.
A trůnu se vzdej. Vždyť tak je to psáno.
Pozvolna s Přemyslem smiřte se zase.
Jste otec a syn. A to vůle je Páně.
A lid český zajisté za vás se postaví.
Hroty se otupí. Zaschne krev v ráně.“
On v klášteře, v hrobce své z opuky, leží.
Jak žena, jíž souzeným v dětství se stal.
Ženy mu snad radily. Jak však čas běží.
Je zřejmé, že to byl velký muž. Král.
Tipů: 28
» 02.08.15
» komentářů: 28
» čteno: 755(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.08.2015 - 14:15
1
Nu, nejen toulavé radovánky, ale i povinnosti patřily ke kralování... ještě že na něj byly tři. :)
ST
ST
» 03.08.2015 - 16:16
krizekkk
Víc žen, víc STarostí. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zeptej se, Pane! | Následující: Ordál