Déšť

Po tmavých oknech píše
básně, co mizí vzápětí,
pomalu, něžně, tiše,
kapička s kapkou v objetí
stékají po skle k zemi -
- ach, jak lehko je mi!

Za dveřmi uplakaný svět,
oděl se v šedé stíny,
zvrátil na sebe žal mých let,
sejmul ze mě mé viny,
a o mém smutku píše básně -
- ach, jak je mi nyní krásně!

Dotek deště jak políbení,
utiší bolest, slíbí lásku,
zbaví mne mého utrpení,
snad najde odpověď na otázku,
kam moje duše poletí,
až ztratí těla objetí...