Horečka

Do beztvara dalšího zítřku
s třesavkou o vysokém kmitočtu
jsem v neurčitu polámaná
moje světy se polámaly
čelím něčemu co zřejmě vyžaduje časoprostorové vnímání
odštěpuji se od sebe samé
jako by mě něco obrátilo naruby
němé kmitání rtů ve vodách světla
v puse mi plavou rybičky průsvitné říčněsladké
uvnitř mě to trhá na kusy
ztratila jsem směr padám do hlubin
jsem neexistence

Lásko moje, jsi řeka
není nic měkčího a poddajnějšího než voda
a přece ji nic nepřekoná
v tom jak se zapře na všechno tvrdé a silné
voda ve své dokonalosti
prospívá všemu aniž s čím zápasí
nic ji nedokáže v ničem změnit ani horečka ne

Slyším tvůj hlas připomíná mi
koncert květin lesa a dusot koní
obnaženým hlasem se choulím k tobě
čtu tě prsty jako slepci
otevřel jsi hlubinu mé duše
prodrala se až k tvým rukám
a úpěnlivě prosila - otevři mě

Duch spánku přichází téměř amoroso
hlubina polštáře mění tvárnost
monumentální prostor s úlevou okouzlené duše
vysoké vlny mají vysoký spád

Miláčku, rybičko moje zlatá
jen jedno přání mám

Dones mi prosím paralen