Tak neskonale moderní

Jsme stonalí moderností
shnilým mírem a zbabělým kompromisem
nečistotou moderního žití ano ne rovná čára cíl
člověk je znetvořeným zvířetem
chorobný od svých pudů nejnebezpečněji zbloudilým
ovšem při všem tom také nejzajímavějším
rozpočítáváme se sudý lichý
jeden se někam schová a druhý ho nenajde
vzduch kolem nás je obal
svatý neprotržitelný prezervativ ohmatán dluhy
přelhávaní slibů s vratkým kouzlem důkazů
slovům lze snadno propíchnout duši
podrobnost prožitku zmýlená jako stav
výčitky svědomí jsou prý luxus poražených

Neustále se vzdalovat tomu co je nám milé
kdo vydrží v lásce když sama se zády obrací k zádúm
kterýma nohama utéci vlastním nohám?
jsem němá a jdu do němot
klesám po stezce která stoupá vzhůru
rozšlapaná gumou podrážek do jiného tvaru
nehlaďte mě děsím se už i takto zrcadel
láska platí víc než platina a musí se při ní plakat
historie do které nejsem zasvěcena
kde i konec má své hranice

Největší štěstí člověka je vracet se domů kde na něho Někdo čeká
k čemu je lidskost když nemáš nikoho na kom ti záleží?
chtěla bych odtud odejít
kde jsou jen obyčejní lidé
domov byť s rozviklaným nábytkem
za oknem slunná silnice a smích