Horizont

Holý nesmysl rozvitý nesmysl
zdá se ti, ale taková jaká nikdy nebude
neseš v sobě stopy požáru
dokud je slzy nerozpustí v bláto

Varhany plující pod vodou
s labutí mluvící na dálku
svíčka ti pomalu upaluje rty
s horečkou na rtech dýcháš mráz
každá pravda je jednoduchá
není to dvojnásobná lež?

Řeč ohnutá jak prut jen se vymrštit do tváře
drží se proslovy někde v příslovích
prostupujících několika kapitolami nikdy nezjeveného proroctví
ukřičené stěny s popraškem rezignace
nesmát se neplakat být šťastný
mlčet jak mlčí ryby v zvěrokruhu
pohyb je ukončen ticho udeřilo do krunýře řeči
kouř a popel
saze se přeskupují rvány magnetem do slov která se jeví jako nová
v příběhy které se neustále opakují

Jak by asi vypadal vesmír
kdybychom se v něm každý den nemučili láskou?

Pokojně myšlenky skloň nad vodu
do tvého úsměvu se smekl z nejvyšší římsy bůh druhé nahosti
s křídly na hlavě i nohou odkryjeme štěstí
východ z celých tisíciletí labyrintů
a jazyk kterému se budeme teprve učit