Jeden den má všechny zítřky
kluk s AIDS.
» autorka: řeka |
Jeden den má všechny zítřky
prázdno odkud uniká minulost
a kam budoucnost se nikdy neodváží
tomu kdo jde pomaleji dává čas naději
Žil jsem s Ním ve vlastním světě
těšilo nás že to dovedeme
srdce je permanentní kapitulant
okamžik co mě ulapil jako brouka do jantaru
a neexistuje pro to žádné proto
všechny ty dny se valily subsvětelnou rychlostí
oko ty okamžiky vyfotilo vycvaklo v pohybu
každý z nich se mi vypálil do sítnice
zrychlováním se mi vjemy těch dnů zpomalily
zarazily v pohybu zostřené až do molekul
Následky každého činu jsou obsažené v činu samotném
příběh světa vnitřním monologem
udržování rovnováhy nad propastí plnou předsevzetí
darovanému dni do hodin nehledíc
každou minutou ho zaráží hloub a hloub do země
Opíjím se časem srostencem všech nocí
od tmy ke tmě
dřív než na mě zapomenou promění mě v kýč
je to přestupná stanice mezi bytím a zapomenutím
budou nosit slzy v termosce pro uchování palčivosti
mezi představou a slovem je víc než jsme schopni chápat
jsou představy pro něž není slov
Slova slétají
jako nekončící déšť do papírového kelímku
tříští se jak kloužou napříč vesmírem
v mezerách mezi vteřinami nikde ohvězděno
slepé zrcadlo nepřítomných
prázdno odkud uniká minulost
a kam budoucnost se nikdy neodváží
tomu kdo jde pomaleji dává čas naději
Žil jsem s Ním ve vlastním světě
těšilo nás že to dovedeme
srdce je permanentní kapitulant
okamžik co mě ulapil jako brouka do jantaru
a neexistuje pro to žádné proto
všechny ty dny se valily subsvětelnou rychlostí
oko ty okamžiky vyfotilo vycvaklo v pohybu
každý z nich se mi vypálil do sítnice
zrychlováním se mi vjemy těch dnů zpomalily
zarazily v pohybu zostřené až do molekul
Následky každého činu jsou obsažené v činu samotném
příběh světa vnitřním monologem
udržování rovnováhy nad propastí plnou předsevzetí
darovanému dni do hodin nehledíc
každou minutou ho zaráží hloub a hloub do země
Opíjím se časem srostencem všech nocí
od tmy ke tmě
dřív než na mě zapomenou promění mě v kýč
je to přestupná stanice mezi bytím a zapomenutím
budou nosit slzy v termosce pro uchování palčivosti
mezi představou a slovem je víc než jsme schopni chápat
jsou představy pro něž není slov
Slova slétají
jako nekončící déšť do papírového kelímku
tříští se jak kloužou napříč vesmírem
v mezerách mezi vteřinami nikde ohvězděno
slepé zrcadlo nepřítomných
Tipů: 22
» 10.05.15
» komentářů: 26
» čteno: 843(23)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.05.2015 - 14:14
Guanti Rosi
Tedy tady se hluboce skláním. Naprosto skvělá a silná, plná emocí a spousty toho nevysloveného mezi řádky i mimo ně. Nepochybuji o tom, že jsi toho člověka potkala. Buď ho už dlouho znáš, nebo překvapivé, náhodné setkání, jakých zažijeme jen pár, ale poznamenají náš další život. Tuhle si ukládám a posílám naprosto nedostačující dva body. ST a ticho.........
» 10.05.2015 - 20:11
Guanti Rosi: hloupý mládě, hovořili jsme spolu často.
Děkuji za tvůj komentář
Děkuji za tvůj komentář
» 10.05.2015 - 21:10
lidé žijí své příběhy...smutné i veselé, silné i plytké..ale žijou je...
» 11.05.2015 - 17:52
krizekkk
Myslím, že i přes moji vrozenou hloupost jsem to pochopil. Zajímavě podané téma. ST
» 11.05.2015 - 18:04
krizekkk
řeka: No tak, že bych byl zrovna myslitel, to nejsu.
Za málo.
Za málo.
» 17.05.2015 - 14:15
J.F.Julián
zapůsobila...
St
St
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.