Nedokončená puberta

Poprvé jsme se spolu setkali před čtyřiceti lety, když k nám byl přeložen na praktickou výuku: atletická postava, vysoký, tehdy ještě štíhlý, světlovlasý, blankytně modrých očí, jen s několika ryšavými pihami na tvářích. Nebylo tedy divu, že tento šestadvacetiletý, byť v našem oboru ještě nezkušený sekundář, se postupně stával u ženského perzonálu našeho oddělení čím dál přitažlivějším. Mnohým z mladých a dosud nezadaných zdravotních sester i porodních asistentek učaroval natolik, že si představovaly svoji budoucnost po jeho boku, jak se mi některé svěřily.

Předstihovaly se navzájem, aby si některou z nich oblíbil. Dle přísloví, že láska prochází žaludkem, měl rychle nachystaný šálek kávy, kdykoliv se objevil nebo byl pozván do sesterské kuchyňky. Těmi obzvlášť aktivními byl velmi často pohoštěn i vlastnoručně vyrobeným zákuskem. Podezřívám některé z nich, že předstíraly určité tělesné potíže jen proto, aby se daly od něho i gynekologicky vyšetřit. Vůbec jim nevadily jeho nezvykle masivní ruce, které by lépe patřily vzpěračovi nebo řecko-římskému zápasníkovi než budoucímu ženskému lékaři.Ty také způsobily, že se gynekologem nikdy nestal, poněvadž mu primář nemohl svěřit žádnou velkou operaci, aby ji samostatně provedl.

On sám byl vůči těm různým ženským snahám zdrženlivý a ostýchavý. Každopádně nijak nespěchal, aby s některou ze svých ctitelek navázal i jen krátkodobou aféru a upadl tak do nějaké ženské léčky, znamenající pro něho nepředvídané osudové následky do budoucna.

Podle nás, starších kolegů, patřil -střízlivě řečeno- do kategorie vtipálků, postižených opožděnou a přetrvávající pubertou. Měl sice obrovskou zásobu vtipů, týkajících se však pouze a jenom tohoto vývojového lidského období a vždy s nějakou eroticko-sexuální pointou. Poněvadž na nás vůbec vtipně nepůsobily a často je opakoval, zprotivěly se nám. Proto jsme si brzy pro něho vymysleli z latinského „pubertas“ přezdívku Pube.

Jak byl náš Pube opatrný ve styku s ženami, tak byl i zdrženlivý v tom, aby se samostatně nebo iniciativně zapojoval jak řešit každodenní nebo i v noci se vyskytující někdy obtížnou porodnickou diagnózu. K jeho dobru budiž řečeno, že cokoliv mu bylo nařízeno, vždy naprosto spolehlivě vykonal, pokud to nepřesahovalo jeho diagnosticky tak málo vyvinutý hmatový smysl.

Osud a čas nás zavály na dlouho a daleko od sebe. Teprve nedávno jsme se po dlouhých letech znovu setkali. Dříve vzpřímený a vysoký, nyní už znatelně nachýlený a tím i menší. Kdysi štíhlý, nyní důkladně obtloustlý, s tučným lalokem pod bradou, přecházejícím do masivního krku. Nedokonale nalepená paruka s mírně prošedivělými umělými vlasy aspoň částečně skrývá rozsáhlejší lysinu. Obrýlen je tlustými skly, pod nimiž jsou mu oči pro masivně oteklá víčka sotva vidět. Tehdejší ryšavé pihy se zvětšily a rozšířily ze tváří až na vráskovitě rozbrázděné čelo. Ruce se mu parkinsonsky třesou, když nalévá do sklenky vínko, kterému stále ještě holduje. Skoro pyšně mi ukazuje hromádku tabletek, které musí během dne využívat.

Náš Pube je tedy šestašedesátníkem a stále ještě svobodný. Co všechno asi zažil a přežil?! Vyprávěl mi, že všechno co se mu stalo, překonal jako by zázrakem. V padesátce to byl infarkt, po kterém dostal první stant. Za dva roky se totéž opakovalo s následnou absolutní srdeční arytmií, přetrvávající až dodnes. Za další dva roky třetí infarkt, po němž následoval čtyřnásobný bypass. V pětašedesáti se rozloučil se svou ordinací praktického lékaře.

Nezmar Pube přestál i operaci žaludku pro počínající rakovinu, která v jeho prospěch na sebe upozornila včasným masivním krvácením. Sice tehdy na dovolené v cizině málem vykrvácel, ale zato mohl být úspěšně zavčas operován bez následných škodlivých následků.

Pak následovalo dvakrát opakované odstraňování neobvykle velkých kamenitých odlitků obou ledvinových pánviček s mučednickým předoperačním utrpením. Nechtělo se mi to všechno věřit, ale doložil mi to písemnými doklady a je na to patřičně hrdý.

Poslední a málem zase osudová příhoda se mu nedávno přihodila na zahradě. Náhlá motolice ho skácela na domovní zeď a Pubeho museli dopravit do nemocnice. Bohudík ne s mozkovým krvácením, ale pouze s otevřenou zlomeninou ramene. Výsledek: implantát ramenního kloubu, následná několikatýdenní fysioterapie a postižená paže funguje skoro stoprocentně! Řidičský průkaz už pro jistotu odevzdal.

Pube bere ještě i teď všechno s humorem a prokládá to jako už dříve vtipy ze své pozdně pubertální eroticko-sexuální klenotnice. Je to snad jeho opožděná puberta, která ho dodnes neopustila a která ho možná stále udržuje při životě?

Málem věřím, že tomu tak skutečně je, poněvadž jedině ona se za celá léta jeho rizikoplného života nezměnila a přetrvává. Zřejmě ale i zabránila, aby Pubeho životní lodička vůbec doplula natož zakotvila v manželském přístavu.