Severka
usínali jsme pod stejnými hvězdami
» autor: Ludvík Brejer |
:: ::
Posviť mi, Severko,
zakletá v jarním nebi,
lehká jak jadérko,
které chce prázdno přebít.
Podívej, Severko,
jedoucí malým vozem:
raketě na pérko,
žebra se bortí o zem.
Pověz mi, Severko,
kolik jen hvězda vidí,
na dálku převelkou
na Zemi smutných lidí.
(Je to, či není hřích,
zkoušet být
jedním z nich?)
Posviť mi, Severko,
nocí si cestu klestím.
Posviť mi, Severko,
na pouti do (ne)štěstí.
:: ::
Posviť mi, Severko,
zakletá v jarním nebi,
lehká jak jadérko,
které chce prázdno přebít.
Podívej, Severko,
jedoucí malým vozem:
raketě na pérko,
žebra se bortí o zem.
Pověz mi, Severko,
kolik jen hvězda vidí,
na dálku převelkou
na Zemi smutných lidí.
(Je to, či není hřích,
zkoušet být
jedním z nich?)
Posviť mi, Severko,
nocí si cestu klestím.
Posviť mi, Severko,
na pouti do (ne)štěstí.
:: ::
Tipů: 17
» 26.04.15
» komentářů: 7
» čteno: 663(19)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Mizerné lásky
» 29.04.2015 - 22:30
Severka svítí v temnotách
zlatý je její hvězdný prach
na pouti stéká do tvých snů
a ty jen šeptáš "zůstanu"
ST
zlatý je její hvězdný prach
na pouti stéká do tvých snů
a ty jen šeptáš "zůstanu"
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Napoleonská | Následující: Vlaštovky