Napoleonská

:: ::

Jdeme a nikdo nás nezbrzdí,
dobyli sobě jsme velké slávy.
Než stanem´ u paty Čínské zdi,
ani sám ďábel nás nezastaví.

Prošli jsme města i pohoří,
dotkli se děsivých hrůz i krásy.
Ač jiným jazykem hovořím,
slova Tvá nyní mou žízeň hasí.

Ukryti ve statku na seně,
zajat jsem pokorně ve Tvých vlasech.
Po rodných nížinách při Seině,
aspoň dnes večer tak nestýská se.

Nazítří možná že jediný
výstřel mě pohladí chladným kovem.
Daleko od mojí otčiny
ulehnu na kopcích za Slavkovem.

Až budu kopyty rozdrcen
v půdě tak nevhodné pro lanýže,
poneseš statečně pod srdcem
srdečné pozdravy od Paříže.

:: ::