Vlaštovky

:: ::

Čerstvým povětřím ladně létáte,
oblohou (rádoby naší).
Družně sedáte v řadách na drátě,
když zeleň zpod hlíny raší.

Jedna vlaštovka jaro nedělá,
ale co druhá či pátá?
V jejich perutích mysl utkvěla,
s kolika jaro k nám chvátá?

:: Chtěl jsem vlaštovku lapit na drátě,
:: dříve než k nebi mi vzletí.
:: Lezu nahoru, jenže proklatě:
:: dráty byly pod napětím.

:: Ladně přilétáš jednou do roka,
:: nevinná nebeská šelmo.
:: Podle příkladu pana Hitchcocka
:: raděj mi vyklovej bělmo.

První vlaštovka jaro nedělá
- držím se moudrosti této.
Ovšem poslední (i když nechtěla)
nadlouho odnesla léto.

:: ::