Erb peerů z Artois

Noc.
Byla chladná jako cín
jako svor a
lišejník
jako nebe po flámech
jak hvězdy blednou, to už znáš…
Let.
Ptáci brázdí kerosín
svítá věrcům z románů
zlatou sítí po pláních
jak erb peerů z Artois…

A leč už spal v říši zmrzlých
slunce svit ztál jeho drobnou tvář
a že mu čas nevybral z lidských jmen -
lehko nám
odpustíš
v plavbě snem…

Den
jak den.
Jen paprsky krájí z dálky
Sen
je sen.
Jen jako nit pro korálky:
Sen provždy zůstává snem
ať už jsi pes nebo lidský druh
březen je v dnu zalitém.

*
*

Projasním ti řeku, jestli to nevadí
mez zatím chladná na ručník…
zimní srst psů jarní; vůní pohladím -
a s ním jdem
z kořenů
do větví…

Sen provždy zůstává snem
ať už jsi pes nebo lidský druh
březen je v dnu zalitém.

*

Stlučem´ si vor z padlých větví
v bouřlivý spád pramenů
a kdo půjde snít
o létech
o něm nechť ví
že březen
zasněný
odchází

Sen provždy zůstává snem
ať už jsi pes nebo lidský druh
březen je
v dnu
zalitém