Dobrý večer, dobrou noc
Prolétl jsem si tu jednou dílky z nominace na Magnesii Literu v kategorii poezie a pak byl nedávno na koncertu Karla Plíhala... ehm... chtěl bych se tímto slavné Magnézijy lyteře vysmát způsobem, který by mohla chápat... nebude to tedy ani hezká ani vtipná báseň :)
» autor: drsnosrstej kokršpaněl |
Jakoby včera osrdí
bylo lepší slovo než kámen...
Vznešenost pámbíčkářstvím nasliněnou
jako palce
šátrající po rozích stránek
spláchly ji riflové kalhoty a kožené bundy
a o nahotě pravda a syčení vzduchu
když ve setmělém kupé je ti smrt aristokrata
jako špína za nehtem
A dnes?
Jakoby každá báseň, kde málo chlastáš
a rozmnožování bez citu nemělo konce
(nezapomeň tam přes závity vbrousit špínu průmyslu)
nebo alespoň, prosím, trochu, trochu
Je to nutné !
trochu se tam musí hulit
ty krávo, básník bez cigarety
faux pas a...
cizí města a slova
dají tomu šmrnc, že...
víš, jako zhrzenej intoš, vole.
A...
má už jenom cenu
co plive?
Vážení platící
rozumem tohoto světa
Poezie?
s veřejnou sebehořkostí
nechali jste ji
stát se kýčem
jako feministku s transparentem za životní prostředí
jako davuzajímavýho vožralu
kterej už nemusí bejt knížecí regent ale
smíte to být vy, že?
se stejnou nabubřelou sebestředností
s vytouženým společenským povolením popisovat hrubě genitálie
poezie postávající
pod stejnou lampou u dálnice
která začala a skončila snad asi před třiceti nebo
osmdesáti lety
konstatováním
že život je k ničemu
& ostatní se snaží příliš málo
–
dobrý večer, dobrou noc
s ní mít nehodlám
bylo lepší slovo než kámen...
Vznešenost pámbíčkářstvím nasliněnou
jako palce
šátrající po rozích stránek
spláchly ji riflové kalhoty a kožené bundy
a o nahotě pravda a syčení vzduchu
když ve setmělém kupé je ti smrt aristokrata
jako špína za nehtem
A dnes?
Jakoby každá báseň, kde málo chlastáš
a rozmnožování bez citu nemělo konce
(nezapomeň tam přes závity vbrousit špínu průmyslu)
nebo alespoň, prosím, trochu, trochu
Je to nutné !
trochu se tam musí hulit
ty krávo, básník bez cigarety
faux pas a...
cizí města a slova
dají tomu šmrnc, že...
víš, jako zhrzenej intoš, vole.
A...
má už jenom cenu
co plive?
Vážení platící
rozumem tohoto světa
Poezie?
s veřejnou sebehořkostí
nechali jste ji
stát se kýčem
jako feministku s transparentem za životní prostředí
jako davuzajímavýho vožralu
kterej už nemusí bejt knížecí regent ale
smíte to být vy, že?
se stejnou nabubřelou sebestředností
s vytouženým společenským povolením popisovat hrubě genitálie
poezie postávající
pod stejnou lampou u dálnice
která začala a skončila snad asi před třiceti nebo
osmdesáti lety
konstatováním
že život je k ničemu
& ostatní se snaží příliš málo
–
dobrý večer, dobrou noc
s ní mít nehodlám
Tipů: 32
» 24.04.15
» komentářů: 14
» čteno: 952(33)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Konečná fáze světa
» 24.04.2015 - 11:16
2 
Někteří se tváří, že v poezii kašlou na trendy a hýří svobodným a nespoutaným životem a přitom by z ní vyvláčeli život nebo ji přinejmenším uskřípli do emočního vakua. Taky mám pocit, že často chybí úžas a převládá nucenost. :(
» 24.04.2015 - 12:28
Hazentla
3
Já to vidím spíš tak, že jakékoli oceňování (v podstatě čehokoli) je vždycky naprostým odrazem jedné věci – dobového vkusu.
V padesátých letech se oceňovaly budovatelké peachoviny a sociálně-realistické romány. Dle mého pak takové ocenění nevypovídá nic ani tak o kvalitě daného díla, jako o době, která toto dílo ocenila.
Člověk, který chce umělecky tvořit, pak má na výběr ze dvou možností:
a) přizpůsobím se dobovému vkusu a budu-li disponovat jakýms takýms talentem, pravděpodobně budu nějak oceněn. Otázka je, co na moje ocenění řekne generace o pár let dál, až se zase změní dobový vkus. To už mi ale bude vlastně šumák.
b) budu si psát po svým, tak jak já cítím, že by se psát mělo. Pravděpodobně se budu na sebe moc podívat do zrcadla a nebudu se cítit jako prodejná děvka, vysoce pravděpodobně mě žádné ocenění nečeká (leda bych se zrovna trefil do toho dobového vkusu), nejspíš se mi budou smát, že píšu nemožně, a možná mě někdo objeví sto let po mé smrti a bude si říkat: „ty jo, to byl borec. Škoda, že ve své době tak nepochopenej.“ (a nebudu první, ani poslední – viz Mácha, nebo třeba Emily Dickinson)…A to už mi to bude taky šumák.
Moc optimisticky to nezní tak ani tak. :)
V padesátých letech se oceňovaly budovatelké peachoviny a sociálně-realistické romány. Dle mého pak takové ocenění nevypovídá nic ani tak o kvalitě daného díla, jako o době, která toto dílo ocenila.
Člověk, který chce umělecky tvořit, pak má na výběr ze dvou možností:
a) přizpůsobím se dobovému vkusu a budu-li disponovat jakýms takýms talentem, pravděpodobně budu nějak oceněn. Otázka je, co na moje ocenění řekne generace o pár let dál, až se zase změní dobový vkus. To už mi ale bude vlastně šumák.
b) budu si psát po svým, tak jak já cítím, že by se psát mělo. Pravděpodobně se budu na sebe moc podívat do zrcadla a nebudu se cítit jako prodejná děvka, vysoce pravděpodobně mě žádné ocenění nečeká (leda bych se zrovna trefil do toho dobového vkusu), nejspíš se mi budou smát, že píšu nemožně, a možná mě někdo objeví sto let po mé smrti a bude si říkat: „ty jo, to byl borec. Škoda, že ve své době tak nepochopenej.“ (a nebudu první, ani poslední – viz Mácha, nebo třeba Emily Dickinson)…A to už mi to bude taky šumák.
Moc optimisticky to nezní tak ani tak. :)
» 24.04.2015 - 18:31
1
Já zase získala dojem, že je v módě umírání, na cokoli co tě bolí, výkřiky zhrzených manželek a tak podobně...asi obraz doby...
» 24.04.2015 - 21:39
1
Hlavní cenu pro každého a noha dealera čehokoliv do každých dveří. Maxim Kravčuk jednou vyzkoumal, že nejkrásnější poezií je hluboké ticho souznění. Bohužel bylo tak neuchopitelné, že nešlo přihlásit do žádné soutěže o ceny. Ale on je Maxim stejně v jádru nesoutěživej, tak si ho nechal v sobě.
» 24.04.2015 - 23:08
4
vono je to těžký
ač člověk napíše cokoliv...
Nejlepší poezie je-
když si sedneš na pařez v lese
a nenapíšeš vůbec nic
dyť sou to jenom slova;-)
ač člověk napíše cokoliv...
Nejlepší poezie je-
když si sedneš na pařez v lese
a nenapíšeš vůbec nic
dyť sou to jenom slova;-)
» 25.04.2015 - 01:55
ST dobře napsaná báseň
a souhlas s Hazentlou
a poezie Zengeho
z lesního pařezu
je nádherná i beze slov
takže je naštěstí možnost výběru:-)
a souhlas s Hazentlou
a poezie Zengeho
z lesního pařezu
je nádherná i beze slov
takže je naštěstí možnost výběru:-)
» 25.04.2015 - 09:12
2
Já mám pocit, že se jim to samotným také nelíbí. Ale co mají dělat? Opakování věcí dávno řečených je jistota. jistota toho, že to někdo ocení. Kdo? Ti kdo jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali že to, co je jim prezentováno, už tady jednou (nejméně jednou) bylo. A potom ti staří, kteří si to nepamatují. A také naivní klaka, myslící si, že jméno rovná se kvalita.
Jsem rád, že jsem mimo těchto věcí. Píši si to, co Mě napadlo. Samozřejmě čtu i to, co napadlo někoho Jiného. A tak mi to stačí. Věci se mi líbí, anebo ne. Nepotřebuji, aby mi někdo říkal, co se mi má líbit. Asi tak.
Tobě ST
Jsem rád, že jsem mimo těchto věcí. Píši si to, co Mě napadlo. Samozřejmě čtu i to, co napadlo někoho Jiného. A tak mi to stačí. Věci se mi líbí, anebo ne. Nepotřebuji, aby mi někdo říkal, co se mi má líbit. Asi tak.
Tobě ST
» 25.04.2015 - 17:02
Adama
ST!!!!!!!!
» 20.12.2015 - 20:28
J.F.Julián
St
Zkritizovat se dá vždy všechno, já kritizuji bezdůvodný optimismus, pozitivismus, jiní můj klasický styl a depresivní verše, každý něco... někdo ze zášti a závisti, jiný že je ignorant a poslouchá jen texty rapu, další nepozná poezii a dá na většinu, která dá zas na názor nějakého rádoby umělce.
Jdu proti stádu a jsem na to hrdý, ale na druhou stranu, co já vím, co je poezie? Možná tak ještě o poesii mám trochu šajn...
Zkritizovat se dá vždy všechno, já kritizuji bezdůvodný optimismus, pozitivismus, jiní můj klasický styl a depresivní verše, každý něco... někdo ze zášti a závisti, jiný že je ignorant a poslouchá jen texty rapu, další nepozná poezii a dá na většinu, která dá zas na názor nějakého rádoby umělce.
Jdu proti stádu a jsem na to hrdý, ale na druhou stranu, co já vím, co je poezie? Možná tak ještě o poesii mám trochu šajn...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Erb peerů z Artois | Následující: Velkokapacitní přání