Která se tě týká / Plnocenná
pro manželku
» autor: drsnosrstej kokršpaněl |
Svět je drobek v lahvi mlíka,
pro nás rozpouští se (navždy)
život křídla (kolibříka)
z nekonečné viněn vraždy,
tvůj prst nexus
k mému jádru,
případ pro znamení (býka)
v Třeskoprskách zlatovlásko,
báseň, která se tě týká
nesmí být, jak píše každý -
Páry plynou nad krajinou
v které kočka myší (kliká)
pod ní iPod (podvodníka)
v pekle dřou ho nitě (režné)
tvá dlaň pláně
pro mou révu,
tak mne pohlaď (jako psíka)
z Rexe, jářku, komisařko,
úsměv, který se tě týká
nesmí být, jak potkáš běžně -
Lodě z kůry, ovčí vlna,
pořád někde něco (vzniká)
v tichu tiká (akustika)
flétna ať má slova splétá,
paže tvá, tvá scholastika,
učím z ní se jak žít něžně,
nebe padá (šlamastyka)
Rozčesaná s marcipánem,
dotyk, který se tě týká
nesmí být jak formalita -
Obzor k moři, moře k hoře,
božský potlesk bez publika,
pravá ruka na komoře,
bílá voda hučí (v splavech)
ach, ramena tvá (romantika)
u nich byl jsem svící, hořel,
Plnocenná k všehomíře,
život, který se tě týká
nesmí být jak prázdnost v davech -
Svět je mikrob z moldavitu
a my můra mezi (moly)
život odlesk čten (in-situ)
hmota v jeho světle siná,
tvůj dech v poli
mé sny dmýchá,
Nadsazená mezi všemi,
láska,
která se tě týká
musí být jak žádná jiná.
pro nás rozpouští se (navždy)
život křídla (kolibříka)
z nekonečné viněn vraždy,
tvůj prst nexus
k mému jádru,
případ pro znamení (býka)
v Třeskoprskách zlatovlásko,
báseň, která se tě týká
nesmí být, jak píše každý -
Páry plynou nad krajinou
v které kočka myší (kliká)
pod ní iPod (podvodníka)
v pekle dřou ho nitě (režné)
tvá dlaň pláně
pro mou révu,
tak mne pohlaď (jako psíka)
z Rexe, jářku, komisařko,
úsměv, který se tě týká
nesmí být, jak potkáš běžně -
Lodě z kůry, ovčí vlna,
pořád někde něco (vzniká)
v tichu tiká (akustika)
flétna ať má slova splétá,
paže tvá, tvá scholastika,
učím z ní se jak žít něžně,
nebe padá (šlamastyka)
Rozčesaná s marcipánem,
dotyk, který se tě týká
nesmí být jak formalita -
Obzor k moři, moře k hoře,
božský potlesk bez publika,
pravá ruka na komoře,
bílá voda hučí (v splavech)
ach, ramena tvá (romantika)
u nich byl jsem svící, hořel,
Plnocenná k všehomíře,
život, který se tě týká
nesmí být jak prázdnost v davech -
Svět je mikrob z moldavitu
a my můra mezi (moly)
život odlesk čten (in-situ)
hmota v jeho světle siná,
tvůj dech v poli
mé sny dmýchá,
Nadsazená mezi všemi,
láska,
která se tě týká
musí být jak žádná jiná.
Tipů: 32
» 26.02.15
» komentářů: 21
» čteno: 1187(29)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Obstojně zcestovalý mastodont
» 26.02.2015 - 19:33
Hazentla
:-*:-*:-*
» 26.02.2015 - 22:48
Komentáre, které se týkají tvého díla, jsou podle mne velmi kladné zaslouzene.
» 27.02.2015 - 02:24
Pěkná, pane básníku,
kdybych byl tím adresátem,
co se vešel do tvých psáten,
sahám po kapesníku.
kdybych byl tím adresátem,
co se vešel do tvých psáten,
sahám po kapesníku.
» 27.02.2015 - 09:27
zvířenka: zenge: vavaoko: Špáďa: Ringo: René Vulkán: rendus: obaleč jabloňový: nejsembásník: katpok: divoženka1: básněnka: vzdáleně moc děkuju
» 27.02.2015 - 16:58
Hazentla
drsnosrstej kokršpaněl:
:-* again
:-* again
» 28.02.2015 - 17:36
Adama
Téhle básni nedá vůbec nic vytknout. Naopak.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pokroky | Následující: Erb peerů z Artois