Člověk

Jen jeden tvor se vyvíjí pomalu, ale tak, že přežívá všechny pohromy. Vždy zdecimován, ale ne zničen, přežívá apokalypsy a vychází z nich poučenější, silnější a chytřejší. Mozek mu již vymyslel jméno.
„Člověk moudrý“
Zdánlivě k nerozeznání od opice, ale vysoko jí převyšující svou schopností myslet. Myslet a pamatovat si vše, co se jednou naučil. Vyvíjet dál již naučené a vymýšlet a zjednodušovat. Také kamuflovat a problematizovat. Přetvařovat se, klamat a švindlovat.
Umí být velice jemný a také nesmírně krutý. Je velmi chytrý, ale dokáže tropit hlouposti. Dokáže milovat i nenávidět zároveň. Má talent na spoustu věcí. Mluví, zpívá, tancuje. Maluje a tvoří sochy. Hraje si s hloupostmi a přitom dokáže vyrobit nečekaně složité věci.
Nenávidí a miluje. Je plný emocí, které jen těžko zvládá. Je nesmírně křehký a dožívá se velice nízkého věku. Ale neuvěřitelně snadno a kupodivu i rád, se rozmnožuje. Tím nahrazuje ztráty, utrpěné nemocemi, zraněními při lovu a hlavně ve věčných, pro Strážce zcela nepochopitelných bojích, jež někdy provozuje i jakoby pro zábavu.
To vše a mnoho dalších věcí, dostal tento, jinak slabý a bezbranný tvor do vínku. A hlavně se snadno učí. Je neuvěřitelné, kolik vědomostí se vejde do jeho chlupaté hlavy. Vše si pamatuje a v genech předává potomkům. Vyřazuje staré informace a nahrazuje je aktuálními. A to aniž by si to uvědomoval.
Jeho inteligence je nesporná. Jeho zranitelnost fatální. Přesto přežívá tváří tvář všem nebezpečím a pohromám. Pomalu, ale s jistotou se stává nejsilnějším tvorem planety. Ovšem ne jako jedinec. Jako druh.
Mozek sleduje jeho vývoj a pobízí Strážce do práce. Je si jist, že je nutno jej sledovat. Že člověk je tím, koho je nutno úkolovat a prověřovat. Komu je nutno dát důvěru, protěžovat jej a napomáhat jeho správnému vývoji.
Neuvěřitelná vitalita a přizpůsobivost člověka, všechny fascinuje. Tam, kde je jakékoliv zvíře v koncích, přežívá člověk s noblesou a jakoby mimoděk. Lze jej, jako jediného tvora, nalézt na jakémkoli místě pevniny. Žije prakticky všude kromě vodní říše. Je pravdou, že se přizpůsobuje podmínkám a tak se nevyvíjí stejně rychle v ledových krajích kolem pólů, jako v místech kolem rovníku. Ale všude převyšuje ostatní tvory.
V teplejších končinách je tempo jeho vývoje až neuvěřitelné. Pokud není omezen v pohybu, jako třeba některé kolonie na ostrovech, je člověk družný a více-méně společenský a učenlivý tvor. Na malých ostrovech se, díky nedostatku nových podnětů, stává, že celý kmen ustrne v určitém bodě vývoje a dál se nevyvíjí.
Vnitrozemské skupiny se vyvíjejí velice dobře, a proto se Strážci věnují především jim. Vybírají z jejich středu nejvyvinutější jedince a ty zpracovávají ve svých lodích. Znalosti, jež nevědomky nabyli, posléze tito vybraní zužitkovávají tím, že se stávají vůdci kmenů a šíří své znalosti na své potomky. Ti jsou poté opět instruováni v lodích a činí totéž, co jejich předkové.
Tento způsob se ukázal nejlepším. Člověk totiž žije jen velice krátce. Času, kdy je schopen se učit, je z pohledu Strážců, velice málo. Proto se spoléhají na vynikající paměť lidí a jejich učenlivost. Navíc, jak říká Mozek, nelze zapomenout, s čím se jedinec narodil.
A tak se po celém světě objevují malé děti, které jsou stejně zkušené jako jejich dědové a otcově. Mnohdy ještě v dětském věku vládnou svým kmenům a vedou je směrem, jejž vytýčil Mozek, ukrytý v hlubinách nedostupného oceánu.