La Dame Rouge

Světlo lamp ji doprovází.
Nejde domů, čeká dál.
Rudé šaty ke kotníkům,
k skrytí hanby černý šál.

Jak tma ji halí do svůdnosti
v temných koutech bulváru,
stává se tak bez ostychu
obětí cizích rozmarů.

Říká se, že ony nesmí
cítit, i když srdce mají.
Když tvrdí vám, že miluje vás,
jenom, pane, nevěřte jí!

Slova vskutku nezaručí
v svém obsahu upřímnost.
Prodává "lásku" a vy pro ni
jste jen další cizí host.

Však nenechte se, prosím, zmásti.
Na příkaz srdce nebije.
Co zakazuje opatrnost,
to jeden pohled odkryje.

I ona, ano je tomu tak,
přistižena při činu,
věřila, že dopustit se
může toho zločinu.

Chyba ta ji přišla draho.
Vždy jeden hříšník vyjde líp.
Kdo by za veřejné zboží
chtěl tím riskem zaplatit?

Říkají jí La Dame Rouge.
Už nečeká na zázrak.
Pro ni je láska zakázaná
a už nikdy naopak.