Sonet

Jsi věčný milovník s obdivem pro krásu,
ve svojí zahradě zaléváš květiny.
Kapičky citu i mně vplétáš do vlasů.
Doufáš, že uvěřím, že jsem květ jediný.

I když zrak pro Tebe ke slunci obracím,
aby mi do tváře růžově kreslilo,
v každém tom lístečku kolem mě rostoucím
vidím svou záhubu.. Jak by vše skončilo..

Tvrdíš, že nejhezčí jsem tvoje květina
a přesto ostatní chtějí mě zahlušit.
Růst chci jen pro Tebe - toť moje slabina.
Kdo zvadlé listy pak dokáže utěšit,

až moje tváře tak čisté a zbabělé
změní se pro Tebe jenom v kus plevele?