Naivní mládí

Kdybych tak uměla
do světa vykřičet
zmítavé pocity
mých krásných mladých let..

Prožívat poprvé
zamilovávání,
v tichosti brát svoji
horkou tvář do dlaní.

Až do dna pít noci,
dny nechat za víčky,
pro něžné závratě
stoupat si na špičky.

Najednou pocit mít,
že mě svět naplnil,
že vím víc nežli ten,
kdo dlouhý život žil,

že smutek vrhá mě
z okraje propasti,
zoufalství přehnaně
trhá mě na části,

že v cizím pohledu
ztrácím svou nevinnost..
A proto zdá se mi,
že mám teď povinnost

do vlasů větru vplést
vzpomínky na dobu,
kdy ještě měla jsem
současnou podobu.