Tma

Tma září v mých očích.
Hlas němě zní mým hlasem.
Plíce berou krvi kyslík.
Kůže zranitelnosti představuje moje tělo.
Rty zrazují divokou nehybností.
Myšlenky kříčí v ozvěnách.
Lidi kolem mne se mačkají kilometry daleko.
Dech cíleně lapá po vzduchoprázdnu.
Dlaň vrací slzy zpět na mrtvolně rudé tváře.
Vzpomínky mizí dřív, než se stanou.
Sluneční paprsky mrazí proud života v mém přeplněném srdci.
Snáším se vzhůru za kořeny stromů.
A pak.
Z mé duše vyletí hejno krkavců toužící po horkém chladu svobody.