Aspoň než...

Podvečerní.



ševelí víra a chýlí se k výdechu
v mělkém prstokladu citů
vylhaných jen v komsi cizím
deštivých dnů se nedočkám
když sama se chystám ke spaní

k čemu bezvýznamná slova
víra chýlí se k výdechu
s nímž už nevyřkne nikdy nic
jen srdce nutí umírat
no a já?
co bez něj zmůžu

ze zvyku už skláním hlavu
neb vlasy jsou mi oponou
když slzy nezaženu

vysaji si duši kusem slámy
či to co mě dělá člověkem
oči dvě mělká moře citů
nemyslím nedoufám netoužím žít
mé srdce - skladiště hřebíků

no tak co?

postavím chrám a
v něm nechám se ukojit alkoholem
alespoň pro jednu bezbolestnou chvilku
a s kocovinou se skryji pod kouřem cigaret
aspoň než
shoří srdce bolu chrám
aspoň než
přestanu milovat