Nevzdávej

sevření někde v epicentru
všech krvavých ran
v tvé maličkosti

to povol

a slzy co ti z oken tečou
z pocitu vězněných pěnkav
bez křídel

ty zastav

než v tvář nám padne sníh
a lesk z očí vyprchá
rozzař celý svět
jen jediným úsměvem
věř mi

bude líp

i když ti osud šlehá jednu za druhou
štěstí se k tobě svérázně točí zády
a bdělost se zdá být jen bolest vlhkých rán
máš mě a mou lásku
tak chytni mou dlaň

jsme neporazitelní
ty a já