Však tušíš

Možná broskvová iluze v hladinách temně fialové,
však tušíš, někde tam... na obloze?
(v jádře duše?)
A nebo chuť kradeného dortu, který se dožaduje placení,
ačkoliv si užívá být kraden.
Pád smyslu dobra mezi ostřím, které ti nikdy neublíží,
jen nechtěně.
(Však tušíš - jako já...)

Paralela na šedý kouř mezi zralým
ovocem - totiž modrý dým zářící v černobílém světě.
Sám nevida tu záři.
(Však tušíš - tu jedinečnost v tobě.)
A v tom kouři hrst kopretin v mých chvějících se rukou...
I tohle, řekla bych.

Či sněhová vločka s kterou nepadají laviny,
(jen ty moje... však tušíš...)
sněhová vločka, co myslí, že zapadla k obrubníku
jako všechny. A přitom na mou dlaň
vstřícně ledovou.

Tah štětcem malíře, který nezmohl se na nic víc
než na tebe. Snad ze strachu, že tě zničí.
I zvuk toho tahu.
Ten mi zůstal na klíně. (Však tušíš.)
Možná klapot podpatků na kterých už skoro umím chodit,
možná všechno co není duha ve světě,
kde je jen duha - kromě tebe.
(A někdy i mě, když se mě dotkneš. Však tušíš.)

Okamžik kdy se roztříští skleněná koule o podlahu...
a mimo mě? Nikdo jej nevidí. Jen ty střepy.
I chvíle před koncem i počátkem všeho.
Hematit v barvách citrínu a cenností diamantu,
ale v mých vlasech?
Ten nejměkčí ze všech.
(A já jen kousky muskovitu - však tušíš.)

Nebo možná prostě jen kus poezie
uvězněný v tichu mezi slovy, které jsem napsala ve snu
a zůstaly do rozbřesku.
Možná slovo,
kterým jsem popsala černou fixou všechny stránky knihy.
(A to do knih nikdy nepíšu. Však tušíš...)
Nebo možná slza dítěte.

Píseň, kterou nikdo neumí zahrát.
(Ale já ji poslouchám.)
Nápoj, který se svět strachuje pít.
(Až na mě.)
Hvězda, která nikdy nepasovala do žádného souhvězdí.
(Ale já na oblohu koukám jen pro tebe.)
I malinová chuť, co uvízla mi na rtech.

Rána v oku.
Kroky v srdci.
Zarostlý zámek pro princeznu.
Odraz luny na kmenech stromů.
I ten paprsek, jenž padá jen na mě.
Útržek papíru s nerozluštitelným písmem, které umím číst.
A i to písmo.
Uvězněný pták, ta klec i hukot křídel při úletu.
Příčina i účel mého dechu.

Možná.
Ale mé ušmudlané trdlo především.
To všechno jsi.
(Však tušíš...)