III. Nechybí ti něco?

» autorka: Adravol
"Jasně, půjdu rád." Usmál jsem se.
"Tak pojď." Znovu mě políbila.
Když vystoupila z auta, následoval jsem jí a nemohl si odpustit jednu otázku. " A co Thomas?"
"Co je s ním?" Podívala se na mě.
"No, nebude mu to vadit?"
"Není to můj táta, nemá co mluvit do toho, koho si vodím domů. A navíc, vy dva se přece znáte. Bude v pohodě." uklidnila mě.
Potichu jsme vešli dovnitř a já doufal, že nepotkám Thomase. Následoval jsem jí po schodech nahoru, až jsme došli do pokoje, ve kterém se zabydlela.
Lehla si na postel.
"Nepůjdeš ke mně?" zeptala se.
Chvíli jsem tam jen tak stál a přemýšlel, jestli to tak je správně. Dívala se na mě a čekala, co udělám.
"Už vím, chceš s tím pomoct, že?" Usmála se, přistoupila ke mně a začala mi rozepínat košili.
Po chvíli mě začala líbat na krku a já konečně zjistil, že ona je to co chci. Přejel jsem jí rukama po bocích a rozepl jí zip u šatů. Nepřestávala mě líbat, dokud jsme se spolu nesvalili na postel. Sundal jsem ze sebe košili a někam ji odhodil. Pomohl jsem jí ze šatů a ty skončili někde poblíž mé košile. Ležela tam. Jen ve spodním prádle. Prohlížel jsem si její krásné tělo a nemohl se vynadívat, i přestože nebyla zcela nahá.
Sundala si podprsenku a já začal konečně prozkoumávat její tělo. Hladil jsem jí a líbal snad všude, zatímco ona mi vjížděla rukou do vlasů. Sundali jsme ze sebe i zbytek oblečení a řekl bych, že lépe jsme už tak příjemný večer nemohli zakončit.
Přitulila se ke mně a naposledy mě políbila na hruď. Pak zavřela oči. Podíval jsem se na strop a říkal si, že teď asi nebude nejvhodnější chvíle pro odchod. A proč taky? Jsem to já, kdo chce vážný vztah, tak proč bych měl utíkat uprostřed noci. Podíval jsem se kolem a zamyslel se nad tím, jak to bude asi ráno probíhat. Připraví mi snad snídani do postele, nebo po mně hodí moje věci a odkopne mě, jako nějakou hračku, která už jí nebaví? Znovu jsem se na ni podíval. Když spala, byla tak roztomilá. Usmál jsem se a rozhodl se, že se potřebuji taky trochu prospat. Zavřel jsem oči…
Zavřel jsem oči a probudil se se svítáním. Podíval jsem se na Parvati, která ještě spala. Kouknul jsem se na hodiny a zjistil, že za chvíli musím do práce. Měl bych odejít, jestli nechci mít stejnou cestu s Thomasem. Ještě jsem se chvíli díval na Parvati a říkal si, že vypadá jak andílek. Opatrně jsem tedy vstal z postele a doufal, že jí neprobudím. Oblékl jsem si kalhoty a košili hodil jen tak přes sebe. Rozhlédl jsem se kolem, abych zkontroloval, jestli jsem něco nezapomněl.
Zahlédl jsem na stole papír. Přistoupil jsem blíž. Kdyby se mi podařilo najít tužku, mohl bych tu nechat vzkaz, aby věděla, že pro mě nebyla jen jedna z mnoha a navíc trocha romantiky neuškodí. Vzal jsem ze stolu tužku. Co ale napsat? Kouknul jsem na Parvati jak spí v posteli. Nemůžu se tím zabývat celé ráno. Tak snad jen Děkuju za krásný večer, doufám, že se uvidíme znovu. Klasika, ale lepší než nic. Položil jsem papírek na místo, kde jsem ležel a naposledy Parvati políbil na tvář a potichu se vypařil z pokoje.
Došel jsem k autu a vydal se co nejrychleji pryč. Zkontroloval jsem čas. Doma stihnu sprchu i snídani. Skvělý načasování. Dojel jsem domů a kromě naplánovaných věcí, jsem stihnul i trochu poklidit. Pak jsem se vydal do práce. Jestli za mnou dneska přijde Thomas, pozná, že zářím jako sluníčko a bude mu vše jasné. Každý by si dal dohromady jedna a jedna. Tak proč ten útěk? Nevím. Asi protože to bylo všechno nějak narychlo a já si potřeboval trochu urovnat věci v hlavě.
Přijel jsem na parkoviště a vystoupil z auta, zahlédl jsem Thomase, jak parkuje kousek dál. Zrychlil jsem a dělal, že ho nevidím. On mě ale doběhl.
"Čau Miku."
"Čau," odvětil jsem a čekal nějakou z jeho narážek, ale místo toho následovala jen přátelská konverzace. O mě, nebo o Parvati ani slovo. Zvláštní, pomyslel jsem si.
Došli jsme před dveře Thomasovi kanceláře.
"Tak se měj. Jo a málem bych zapomněl," začal hledat něco v kapse. "Parvati chtěla, abych ti to dal. Prej sis to u ní zapomněl." Uchechtnul se. V ruce držel můj mobil.
Jak jsem ho tam mohl zapomenout? Bože. To jsem klidně mohl zůstat na snídani.
"Díky." Usmál jsem se jakoby nic a pokračoval v cestě do kanceláře.
Tipů: 3
» 16.11.14
» komentářů: 1
» čteno: 1391(8)
» posláno: 0


» 16.11.2014 - 11:13
ST - a rád

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Besinka [1]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.