IV. Nejsi na hračky už dost velká?

Dny v kanceláři hned utíkaly o něco rychleji. Nebe bylo ještě modřejší a vzduch čím dál čerstvější. Ano, to je láska. Těšil jsem se na každou minutu s Parvati, až se na mě bude usmívat nebo až mě bude objímat. Já se totiž vážně snažil, aby to klapalo. Byl to totiž vážnější vztah po dlouhé době a já ho nechtěl čímkoliv pokazit. Práci jsem si kvůli ní bral domů a pracoval po nocích, aby mi nemohla vyčíst, že v jednom kuse pracuju. Vynechával jsem i návštěvy posilovny a hospody, kde jsme se pravidelně setkávali s klukama.
Často jsem ji zval do divadla a na večeře, ale mohlo mi dojít dřív, že ona je spíš ten typ, co tráví celé noci po barech. Jednou za čas to bylo fajn, ale já opravdu nepochopil, co jí k takovému životu vlastně táhne. Rozhodl jsem se vynechat alespoň některé z jejich nočních tažení a možná to způsobilo, že jsme se začali vídat čím dál tím méně. Nemohl jsem za to ani tolik já, Parvati začínala mít čím dál míň času a já se to snažil respektovat.
Jednoho jinak vlastně nezajímavého dne někdo zaťukal na dveře. Moje oči sjely od monitoru počítače ke dveřím.
"Dále," řekl jsem s pocitem zvědavosti, protože jsem se domníval, že dnes žádnou konzultaci nemám.
"Ahoj zlato." Objevila se ve dveřích Parvati a s úsměvem si to na vysokých podpatcích kráčela k mému stolu.
"Kohopak to tu máme?" Pousmál jsem se.
"Bylo mi smutno, víš?" řekla rádoby smutně, posadila se mi na klín a začala mi pomalu rozvazovat kravatu.
"Vážně?" odpověděl jsem nejistě, protože sex v kanceláři nepatřil mezi moje oblíbené činnosti. Možná to může znít divně, protože chlapovi je přece jedno, kde si sundá kalhoty, ale já takový nebyl. Strach z odhalení ve mně vzrušení ani trochu nevyvolával, naopak mě ještě víc zneklidňoval.
"Parv, mám práci."
Podívala se na mě nechápavě. "To jako vážně?"
Přikývl jsem.
"No, no tak fajn. Dobře." Vstala a upravila se.
Pozoroval jsem jí, zatímco se pomalu odebrala ke dveřím. Snažil jsem se mezitím vymyslet jak přerušit to trapné ticho a zlehčit tuhle ještě trapnější situaci.
"Měj se," zamumlala a rychle odešla, aniž by čekala na moji odpověď.
Cestou z práce domů jsem hodně přemýšlel. Zdálo se mi, že se stávám její hračkou. Hračkou se kterou si začne hrát, jen když má náladu. Hračka, kterou může kdykoliv odkopnout. I když jsem si takhle připadal, nalhával jsem si, že tak to určitě není, že snad musím být paranoidní.
Nevěděl jsem, jestli jí můžu zavolat, nebo jestli už mé přítomnosti měla pro dnešek dost. Nakonec jsem se rozhodl na chvíli vypnout a dát si věci v hlavě do pořádku. Odešel jsem do posilovny. Po pár hodinách, co jsem věnoval svému tělu, jsem si dal doma sprchu a rozhodl se strávit zbytek večera u televize.
V následujících dnech se nic převratného nestalo. S Parvati jsme se párkrát sešli. Sklenička v baru, kino, večeře, sklenička u mě. Nemusím snad dodávat, že skoro každé rande končilo sexem. Náš vztah se pomalu, ale jistě stával stereotypem.
Po pár měsících spolu, už mě neměla čím překvapit, nevím jak v životě, ale v sexu určitě ne. Měl jsem ji přečtenou. Věděl jsem, co má ráda a naopak k čemu by nikdy nesvolila. Ale já jí stejně měl moc rád. Možná bych řekl, že ji dokonce miluju.
Musel jsem s tím něco dělat. Jedna z možných variant byla to všechno ukončit, ale já nechtěl. Nechtěl jsem zase usínat v posteli sám a trávit večery u fotbalu v televizi. Musel jsem to vyřešit, nedalo mi to totiž v noci spát.
Další noc, kterou jsme spolu strávili, jsem se rozhodl vyložit karty na stůl. Leželi jsme spolu v posteli a já pořád nevěděl jak začít. Parvati ale poznala, že něco není v pořádku. Přitulila se ke mně.
"Děje se něco?" Začala mě hladit na hrudi, ale já pořád mlčel. "Vím, že se něco děje. Poznám to." Podívala se na mě.
"Všechno je v pohodě," řekl jsem, i když jsme oba věděli, že to tak není.
"No dobře, jak myslíš." Otočila se ke mně zády.
Sebral jsem všechnu odvahu a zeptal se. "Myslíš.. Myslíš, že mezi náma to je jen o sexu?"
Otočila se ke mně zase zpátky. Bylo na ní vidět, že jsem jí tím docela překvapil. "Jak tě to napadlo?"
"Já nevím, prostě mi to tak přijde." Kouknul jsem do stropu.
"Jsem s tebou, protože tě mám ráda a ráda s tebou trávím čas. Nevěděla jsem, že ti to tak nevyhovuje."
"Já jen.. Myslel jsem, že bychom si spolu mohli občas jen tak promluvit."
"Jo, tak fajn." Otočila se ke mně zády a snažila se usnout.