II. Gentleman, to se pozná

Chvíli to zvonilo a já pořád přemýšlel nad tím, jestli to nemám položit.
"Parvati, prosím?" ozvalo se.
Poslední možnost zdrhnout. Blesklo mi hlavou.
"Ahoj, to jsem já.. Mike," řekl jsem s očekáváním.
"Ahoj Miku," odpověděla a já poznal po hlase, že má radost, že volám. To mě dost uklidnilo.
"Neruším?" řekl jsem ze zdvořilosti.
"Ne, ne, vůbec ne. Doufala jsem, že zavoláš."
Pousmál jsem se.
"Volám, protože jsem se chtěl zeptat, jestli bys třeba dneska někam nezašla." zeptal jsem se a doufal, že neodmítne. Ale podle toho, jak zněla příjemně, by mě tím dost překvapila.
"Jasně, ráda."
"Co třeba v sedm, stavil bych se, bydlíš teď u Thomase ne?"
"Jo, tak dobře, v sedm tě budu čekat."
"Tak fajn. Zatím se měj."
"Ahoj." Ukončila hovor.
Těch pár minut, co mi zbývalo do konce, už jsem nějak přežil. Parvati mi zvedla náladu, a tak jsem šel domů s úsměvem. Cestou jsem přemýšlel, co si vlastně vezmu na sebe? Holčičí otázka. Ale vážně, nedomluvili jsme se, kam půjdeme a já nevěděl pro jakou příležitost se obléct. Když jsem došel domů, dal jsem si sprchu a potom se na sebe podíval do zrcadla. Vypadám líp se strništěm, nebo se mám oholit? Toť otázka. Nakonec jsem si na tvář napatlal pěnu na holení a pustil se do toho. Svoje dilema s oblečením jsem vyřešil tak, že jsem si oblékl košili. Tím nic nezkazím.
Počkal jsem tedy a před sedmou hodinou se vydal k domu, kde bydlí Thomas a v tuhle chvíli i Parvati. Přijel jsem o pár minut dříve a počítal s tím, že bude mít zpoždění, protože to holky mívají. Přišla včas. Přesně v sedm stála před dveřmi a usmívala se na mě. Překvapila mě tím. Vystoupil jsem z auta a vydal se jí s úsměvem naproti.
"Ahoj." pozdravila mě.
"Ahoj, moc ti to sluší."
Následovalo pár zdvořilých frází, jako že mi to taky sluší a tak. Potom jsme už vyrazili k autu a já stále nevěděl, jestli jí pozvat na večeři nebo do kina.
Otevřel jsem jí dveře od auta, jako správný gentleman. Počkal, až si nasedne a následovně je zavřel. Sedl jsem si na místo řidiče.
"Máš hlad?" zeptal jsem se a doufal, že mi pomůže s rozhodnutím.
S úsměvem přikývla.
"Znám jednu italskou restauraci, můžeme zajít tam, jestli nemáš nic proti pizze nebo těstovinám." navrhl jsem.
"Italskou kuchyni miluju."
"No tak super." Usmál jsem se, ale v hlavě se mi honilo, jestli to řekla, protože ji vážně miluje, nebo to byla jen další ze zdvořilostních frází. Záleží na tom? Asi ne. Ukončil jsem tuhle síť myšlenek a podíval se na Parvati.
Vážně jí to slušelo a já se pořád usmíval jak malý děcko, co právě dostalo štěně. Zamiloval jsem se snad? Kdo ví. Dojeli jsme do restaurace, zaparkoval jsem a pomohl jí ven z auta. Společně jsme vybrali stůl a po krátké konverzaci jsme oba utichli a začali si vybírat jídlo. Večeře probíhala tak jak měla, povídali jsme si a užívali si jeden druhého. Parvati si objednala bílé víno, a já zůstal, jako správný řidič, jen u perlivé vody. Dobře jsme se bavili. Byl jsem rád, že konečně budu já ten, kdo jí doprovodí domů.
Když na nás pomalu, ale jistě upadala únava, navrhl jsem, že ji odvezu domů. Souhlasila. Zaplatil jsem a společně jsme se vydali k autu. Cestou domů jsem jí složil pár komplimentů. Vypadala, že z toho má radost. Vsadil bych se, že takových lichotek už slyšela mraky.
Přijeli jsme před její dům. Podíval jsem se na ní a ona se dívala na mě. Jen jsme na sebe tak koukali. Nikdo nic neříkal. Podíval jsem se jí do očí. Chtěl jsem jí políbit, ale není to moc brzo? Je to teprve první rande a nerad bych něco uspěchal, a tak jsem dál sledoval její oči. A pak se to stalo. Stalo se něco, co bych nikdy nečekal. Naklonila se ke mně a políbila mě. Nejdřív jsem byl překvapený, ale pak jsem polibek oplatil. Líbali jsme se pár minut, pak se ode mě odtáhla. Myslel jsem, že už se chce rozloučit a i když jsem nechtěl, věděl jsem, že ji budu muset nechat jít.
"Chceš jít dovnitř?" zeptala se mě.
Cože? Měli jsme první rande a ona mě zve k sobě? A co víc, vždyť je Thomas doma, jak by se asi tvářil, kdyby mě ráno viděl u sebe doma. Na můj vkus jde na to docela rychle, ale co jsem si mohl myslet, vždyť je to Thomasova sestra, jsou úplně stejní. Co když to bere jen jako vztah na jednu noc? To já přece nechci. Takových už bylo dost. Jak ale zjistit, co pro ni znamenám? Mám ji snad odmítnout a jet domů? Co si o mně pomyslí?