Pelichání

Přicházím o schopnost létat až nad nocí,
a cejchy z krve mi ulpěly na prstech,
nehledej způsob, jak můžeš mi pomoci,
své vlastní peří když trhám si po hrstech.

Mám jen stín křídel, jenž stěží by zvířil vzduch,
skrz žhavé slzy mi tělem jde zima,
z bolesti stavím si svůj vlastní bludný kruh,
nepopřu, že to vše moje je vina.

Krmím svým srdcem zlé příšery z příběhů,
chceš slyšet jeden, jenž pozře tvou duši?
Na druhém břehu je pustina bez břehů,
šelmy, když zabíjí, nic nevyruší.

Jsem téměř bez pírek, co s padlým andělem?
Co s dívkou, která se osudu vzdala?
Poslední nádech a poslední cit i vjem,
co kdybych poslední pírko ti dala?