Večer je u konce

Večer je u konce,
nač čekat více.
Na stole slabounce
dohořívá svíce.

Přesto však nejdu spát,
myšlenek houf,
kapela nehrála,
vypadl proud.

Zklamání večera,
tys ještě dovršil,
zase jsem brečela,
tys to však neřešil.

Řekls jen "neplakej",
pak že jdeš spát.
Život je všeljakej,
prý mě máš rád.

Tak končí to vždycky,
když chceš jít spát,
s pocitem nicky
radši to vzdáš.

Radši se omluvíš,
řekneš "dobrou noc",
příště to zamluvíš,
nesnažíš se moc.

Jenom se vymlouváš,
stejně uděláš to zas.
Stále mě přemlouváš,
ať dám ti ještě čas.

Dávám ti ho dost,
však vše má své hranice.
Mám doopravdy zlost,
nejsem přec světice.

Mám svoji hrdost,
nebudu se trápit,
pro tvoji drzost,
nehodlám čas tratit.

Večer je u konce,
tak nač čekat více,
svíce už zhasla,
proč plakat více.