Jen rub, ne líc

Proč nikdy nepočkáš, co ti chci říct,
proč tak rád posloucháš svůj vlastní hlas.
Proč náš vztah má jen rub, ne líc,
proč nedopřeješ mým slovům čas.

Ráda tě poslouchám a ty to víš,
proč však se zdráhat mám chtít něco víc.
Chtít ti být prostě jen o něco blíž,
vnést k tvému rubu i moji líc.

Tvůj nezájem bolí pak o to víc,
když já ti vyjdu ve všem vstříc,
a ty nestejnou mincí mi oplácíš,
když ode mě se odvracíš.