Vlak života...
...
» autorka: Gabriela Green |
Popraskaná malba
na plátně v rámu…
Kam zmizela její hebkost,
v tom ospalém ránu?
Dívám se na ní
a přemítám o vlaku života,
vzpomínám na to,
kde už stavěl…
Ve stanicích dobra
i zla…
Přemýšlím nad tím,
kudy se vydá dál,
ale snad jen blázen
by se toho směru bál…
Neznalost neomlouvá,
ale jsme jen lidé,
tak proč se bát toho,
co neznáme…
Tak jako je popraskaná malba
na tom potrhaném plátně,
tak přesně zajde i lak toho vlaku
na jeho posledním peróně…
A pak už jen ta poslední stanice,
do které se vlak pomalu dovleče…
Stanice s názvem ,,Happy End“
na plátně v rámu…
Kam zmizela její hebkost,
v tom ospalém ránu?
Dívám se na ní
a přemítám o vlaku života,
vzpomínám na to,
kde už stavěl…
Ve stanicích dobra
i zla…
Přemýšlím nad tím,
kudy se vydá dál,
ale snad jen blázen
by se toho směru bál…
Neznalost neomlouvá,
ale jsme jen lidé,
tak proč se bát toho,
co neznáme…
Tak jako je popraskaná malba
na tom potrhaném plátně,
tak přesně zajde i lak toho vlaku
na jeho posledním peróně…
A pak už jen ta poslední stanice,
do které se vlak pomalu dovleče…
Stanice s názvem ,,Happy End“
Tipů: 8
» 07.08.14
» komentářů: 4
» čteno: 593(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.08.2014 - 09:57
ještě brouzdej světem a prožívej... vidíš, já třeba popraskanou malbu ráda, já v ní hebkost cítím, hebkost rukou, co jí dělali a kouzla, jak dlouho tu je... :-)
» 10.08.2014 - 09:18
zelená víla: Jak říkáš... Budu brouzdat a prožívat :-) Děkuji Ti :-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: čekání | Následující: Obsesivní zneužití mysli