Obsesivní zneužití mysli

Co je hezké,
krásné
a co není?
Tohle určování
zdá se mi prostě lidské,
… subjektivní.


Rozeběhnu se a poběžím.

… Na vlnách.

Na vlnách tvé imaginace,
jako hlemýžď
nebo slimák po louce.


A až přijde večer,
dáš mi napít z klína tvých lží
a já budu jako vězeň.
… Vězeň,
který se dívá na svět skrze pár
… zrezivělých,
zohýbaných mříží…

Má možnost utéct,
ale rozhodne se,
že neuteče.
Zůstane s tebou
… a proto mu teď krev z očí teče


Znudění životem,
především po ránu…

Kupujeme si na nádraží
v automatech na kávu,
instantní,
za dvanáct korun,
lepší náladu…


(…) Protože až se ráno probudím,
tak vstanu do tvého života,
obrním se mečem,
štítem
a osedlám si spirituálního osla.
… Vstanu do tvých iluzí.
Iluzí o naději,
o nenávisti,
o lásce,
a o míru…
Vzpomínám si na tvůj slib,
který zněl,
že když tohle všechno přežiju,
tak mi ze soucitu daruješ květinu…
… Květinu
na můj hrob…
… Na moje ideály,
které zakopeme příští týden,
… při rozbřesku,
za vůní kávy.


Vzpomínám si na člověka,
kterému se zhroutil celý svět.
Napsal si na papír jedno přání,
něco mu pošeptal,
zapálil ho
a řekl
„čert tě vem“
Nikdy se nepřestal smát,
tancovat,
fetovat…
Dívat se na svět s otevřenýma očima,
chodit se vztyčenou hlavou
a radost okolo sebe rozdávat.


Život je občas jako kolotoč,
točí se stále dokola…
Motá se nám z něj hlava
a myslíme si,
že je pěkná potvora…
Možná,
že bychom ho měli brát více
s dětskou tváří,
užívat si tu jízdu.
Vždyť si vzpomeň,
jak dětem oči štěstím září…