Ship & Shep

Byli jako dva bratři…

Nebylo to pouze výraznou
podobou jejich jmen,
ba ani stejným osudem,
který stihl jejich blízké,
ale hlavně pevným
upřímným přátelstvím.

Svůj přátelský vztah
stvrdili slibem,
že zapomenou
na všechno zlé,
co potkalo jejich rodiny,
zastaví smutné krvácení srdcí.

Zastaví zlé vlaky tragické minulosti…

Ona minulost
je vezla vzpomínkami,
po jejichž stinné dráze
se ubíraly černé siluety šibenic,
zleva – zprava, z hromového nebe
i luciferovského pekla posledního Soudu.

Dusili je slzy,
Shipa i Shepa,
stahovaly jejich hrdla
jako smyčky na krcích
odsouzenců k smrti,
až sami nemohli popadnout dech.

V přívalu slaných vln, které je
nemilosrdně pleskaly do tváří,
cítili tu chuť v ústech,
ale nejvíc díru v srdci,
tak tíživé prázdno
bez rodinné opory.

Cítili se na pokraji síly,
jako umělecké sochy,
nedohotovené a rozlámané
tvrdou rukou osudu,
bez oné opory – lešení,
jež by je ochránilo před chátráním
a pádem do zapomnění.

Shipovi se sesunul život
během dvou výstřelů,
kdy jeho rodinu,
otce a matku,
odvedli ke Zdi Loučení…

Zlé bestie zaštěkaly výstřely.

Dvě těla se sklácela
bezduše k zemi,
označkovaná kulkami do týlů.

Ship se tehdy rozeštkal
k neutěšení – ale mohl to být klidně on.

To on mohl dostat
rychlou vstupenku
do říše řečeného FaHy.

FaHa, jak Ship věděl
z vyprávění svých rodičů,
byl Pokojným Hostitelem.

V Domech z lebek a kostí,
na Odvrácené Straně,
vítal ty, kterým odzvonilo.

Teď jste v bezpečí,
zašeptal v řeči otce a matky,
v jazyce, kterému jej rodiče naučili.

Ship se zamyslel…

FaHa je Pokojný Hostitel,
pohostí každého,
ale já ještě nechci umřít,
není čas zasednout k jeho tabuli.

I Shep přišel o své blízké,
zastřelili mu ženu s dítětem,
rvalo mu to srdce
ostrými zuby kruté pravdy,
strašně to uvnitř bolelo…

Krvácely mu myšlenky
a trhala se citová vlákna
kolem něj – otec jeho manželky
jej označil za Zrádce
a usiloval o jeho Duši.

Až v jícnu mého žaludku
skončí Tvé srdce,
které pozře má nenávist,
jedině pak budu žít s tím,
že mé dceři byl ukraden život.

Ta slova mu hřměla v hlavě,
proto uprchl z města
a našel Shipa.

Když tito dva,
přátelstvím opravdoví bratři,
pověděli jeden druhému
svůj příběh, který je v jádru spojoval,
rozhodli se pro Jednu Cestu.

Tehdy se Shep
Shipa na Cestě zeptal,
proč odešel on.

Ship tehdy svého přítele
a rovnocenného bratra
s povděkem objal
a rozplakal se.

Za cinkotu
zlatého deště ve větvích,
ošlehaných větrem ztrápení, odvětil:

Odešel jsem najít svoji ztracenou duši.


A tak se Ship & Shep
rozhodli jít společnou Cestou,
tou Jedinou,
v úmyslu nalézt
nejen nový domov,
ale i sami sebe.

V duších, které myslely,
že navždy pozbyly.