Šrouboptáci!

Nahlodaná srdce
červími výčitkami,
špačkům se
zobákohřebíky
chutnají po ztracených iluzích...

Kam zatlučou svůj
ostrý zobák,
tam vytáhnou
nejeden cit
s hořkým podílem zadostiučinění...

Sami učiní to,
že jej vyplivnou,
roztáhnou svá plechová křídla
a za zvuků broušení nebe
odletí na svá šrotiště...

Šrotiště, kde se houfují v tisících.

Ti mechaničtí ptáci...


Šrouboptáci!


Jejich těly
tikají převody
z posledních hodinek
před smrtí.

Jejich převody
koluje rytmus
rachocení a šramotu
z dílny Božího mechanika.

Mechanika jejich myšlenek
funguje na Vyšším principu,
a když se něco podělá,
je to vinou šroubované logiky.

I když
člověk nadělá
ve svém životě
mnohem víc záseků než
je šrouboptačí smrt.

Někdy to ani
tu logiku nemá.


Leťte, vy brusiči nebeských skal...


...dál od lidí!