Maják zhas

Jaký má význam, začínat stále od začátku,
jaký má smysl, trápit se pořád dokola.
Vždyť to už je vážně na oprátku,
vláčet to břímě s tíhou olova.

Pokaždé znovu odpouštět,
pokaždé ze stolu to smést,
jak jen to dál lze připouštět,
jak vůbec to lze snést.

Jak žít dál s tak rozdílnými názory,
jak žít tak dál, když jsme každý jiný,
možná že tomu všemu navzdory,
neseme oba stejný díl viny.

Strašně mě bolí, když to co já uznávám,
ty zavrhuješ,
jak nemám pak věřit smutným obavám,
že mě nemiluješ.

Takhle dál to zkrátka nejde,
nechci už žádnou přetvářku,
nechci už čekat, zda to přejde,
po večerech plakat do svého polštářku.

Vždyť kolik slz prolitých,
kolik zbědovaných nářků,
city jsou zkrátka zabitý,
nelituj samotářku.