Hry osudu 5. kapitola

Při probdělé noci se zrodila další kapitola :) přeji příjemné čtení
» autorka: Mora
Vždycky jsem to tu milovala. Nešlo jen o tyhle stáje. Šlo o celé široké okolí Meadley. Vyrůstala jsem tady. Ve zdejším kraji jsem byla nepřetržitě téměř dvacet let. Málem důvěrně jsem znala všechny pěšinky v okolí. Nespočet západů i východů slunce jsem pozorovala z nedaleké skály. Už jako malá jsem milovala koně. Když jsem přišla do Catherininých stájí, bylo mi osm a Cath patnáct. Stáj tenkrát vedli její rodiče. Už tenkrát Cath trénovala a já jsem ji bezmezně obdivovala. Během krátké doby se z nás staly nerozlučné kamarádky. Mohla jsem se jí svěřit s čímkoli. Jediné, o čem jsem jí nikdy neřekla, byl můj románek s Mikem a pravý důvod, proč jsem z Meadley narychlo odjela.
Zase jsem se ve vzpomínkách zatoulala příliš daleko. Cath do mě musela šťouchnout, aby mě probrala ze zamyšlení a upozornila mě, že už se značně ochladilo a v domě na nás čeká Katie. Naposledy jsem objala Shine kolem krku. Sedlo a ostatní věci někam zmizely. Musela je odnést Cath, když jsem byla mimo. Teď jsme se vydaly k domu pro hosty, který měl být pro tyhle dny naším domovem. V kuchyni se svítilo nad sporákem, ale když jsme tam vešly, nikdo tam nebyl. Opatrně jsem pootevřela dveře Katiina pokoje a pokochala jsem se pohledem na spící děvčátko. Vypadala tak bezbranně, když spala. Moje malá holčička. Došla jsem tiše k posteli a upravila jsem jí přikrývku. Vždycky se do ní zamotala, a když se potom v noci náhodou probudila a nemohla se hned vymotat, začala panikařit. Taky jsem taková bývala. Pohladila jsem Katii po tvářičce a dala jsem jí polibek na čelo.
„Dobrou noc, miláčku,“ zašeptala jsem a vyšla z pokoje.
Když jsem vešla do kuchyně, Cath právě zápolila se zátkou v lahvi vína. Chvíli jsem ji pozorovala ode dveří, potom už jsem to nevydržela a začala jsem se smát. Pobaveně se zašklebila.
„Pořád pijete bílé, vaše lordstvo?“ utahovala si ze mě. Ono ji to snad nikdy nepřestane bavit. Když jsem jí tenkrát zvala na svatbu, poslala omluvný dopis, ve kterém žádala o prominutí a zmírnění trestu za nepřítomnost. V termínu mojí svatby byla se svým přítelem Nickem na týdenní dovolené. No, teď jsme se každopádně viděli poprvé po osmi letech.
„Ale samozřejmě, že madam Fawley pije bílé víno. Ovšem musí být té nejlepší kvality a běda ti, jestli nebude dobře vychlazené,“ oplatila jsem jí škleb. Někdy musím vzít Michaela s sebou, ale musela bych mít jistotu, že tu nebude Mike. Jen by všechno komplikoval. Zvláště po tom, co zítra všem účastníkům kurzu řeknu, kdo opravdu jsem.
„Ty mi nepovíš, co se před osmi lety stalo mezi tebou a Mikem, že? Nebo se mýlím, když si myslím, že to kvůli němu jsi odtud utekla, jako by ti za patama hořelo?“ Cath mě špikovala zvědavým pohledem a zároveň mně prosila, abych jí řekla pravdu. Tolik jsem to už konečně potřebovala někomu říct. Osm dlouhých let jsem to dusila v sobě.
„Bojím se, že mě za to odsoudíš. Nepochybuju o tom, že si to necháš pro sebe, ale bojím se, že to změní tvůj pohled na mě.“ Cath se na mě vyčkávavě dívala a jemně mě pohledem vybízela, ať se jí svěřím, a tak jsem pokračovala stále tišším hlasem.
„Já… tenkrát jsme si spolu něco začali. Byl to jen úlet, jenže já jsem se vážně zamilovala. Měla jsem Mika ráda už dlouho, ale nikdy bych nevěřila, že bych si s ním něco začala, když měl Hannu. Stalo se to po tom mistrovství. Dlouho do noci jsme slavili a oba jsme dost pili., ale nemůžu to svádět na alkohol. Věděla jsem, co dělám, pití nám jen odstranilo zábrany. Potom jsme to spolu táhli asi týden, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Ten den, co jsem mu to chtěla říct, za mnou přišel a ukončil to.“ Podívala jsem se na Cath a čekala jsem odsouzení, ale v jejích očích se leskly soucitné slzy. Teď už zbývalo říct jen jedno.
„Katie je Mikeova dcera.“ Po téhle větě mi po tváři sjela slza a tu následovala další a další, až prýštily jako lavina. Nikdy bych nevěřila, že se mi takhle uleví jen tím, že někomu řeknu pravdu. Opatrně jsem znovu pohlédla na Cath a už jsem se ani nesnažila slzy otírat. Jestli teď odejde, budu mít opravdu pořádný důvod plakat.
Kamarádka si mě ale přitáhla do náruče. Kolébala mě jako děcko a její slzy mi stékaly na rameno.
„Panebože Kam, proč jsi mi to neřekla tenkrát? Něco bych vymyslela, nemusela jsi odcházet. Dlouho jsem si myslela, že jste spolu něco měli, ale nikdy mě nenapadlo, že by Katie mohla být jeho. Když jsem ji dneska viděla, napadlo mě, že jsou si podobní, ale když jsem viděla fotku Michaela, který je mu dost podobný, říkala jsem si, že jde o náhodu. Michael o tom neví, nebo ano?“ Jen jsem zavrtěla hlavou, na víc jsem se nezmohla.
„Nikdo další se to nesmí dozvědět, hlavně Mike a Katie ne. Slib mi to!“ prosila jsem zoufale. Upírala jsem na Cath oteklé oči a zapřísahala jsem ji pohledem. Cath si mě k sobě ještě těsněji přivinula a po chvíli se zvedla, aby nám mohla nalít sklenky. Obě jsme usoudily, že dnešek je vážně dobrý důvod na opití se.
Ani nevím, do kolika jsme tam seděly a plácaly blbosti, jen abych se cítila trochu lépe. Ráno jsem se probudila s šílenou bolestí hlavy a pocitem, že někdo stojí u mé postele. Opatrně jsem otevřela oči a zaznamenala jsem, že závěsy jsou milosrdně zatažené. U mé postele stála Katie a na podnose držela šálek silné kávy a dva toasty s máslem a džemem. Už byla oblečená a učesaná. První, co mi hlásila, bylo, že už byla ve stájích a že se po mně sháněl ten „protivný kluk“ ze včera. Snažila jsem se zachovat klid. Posadila jsem se v posteli, vzala jsem si od ní tác a pobídla jsem ji, aby si vlezla ke mně. Seděly jsme přitisknuté k sobě a já jsem snídala. Bylo ještě spoustu času a nikam jsme nespěchaly. Po snídani jsem se s Katie v patách vydala prozkoumat lékárničku, jestli bych tam nenašla něco na bolest hlavy.
Vzala jsem si tabletku Valetolu a pomalu jsem se oblékla. Poté jsem pustila televizi a usadila jsem se před ni na krásnou krémovou pohovku. Katie si přinesla hřeben a dvě gumičky, a tak jsem skončila se dvěma francouzskými copy a vypadala jsem tak na dvaadvacet. Katie si své dílo kriticky prohlížela a potom mě donutila se lehce nalíčit. Použila jsem řasenku a trošku rozjasňujícího pudru. Když jsem konečně vystrčila hlavu z domku, vypadala jsem opravdu jako to děvče, co tu bylo před osmi lety.
Popadla jsem Katie za ruku a vedla jsem ji přes dvůr ke Catherininu domu. Včera jsem absolutně neměla možnost pozdravit se s Cathiiným manželem Rogerem a jejich dvěma syny, kteří byli téměř v Katiině věku. Lehce jsem zaklepala na dveře a otevřel mi Samuel, Cathiin mladší syn. Vybídl mně i Katie, ať jdeme dovnitř a zavolal matku. S Cath jsem probrala dnešní program a prohodila jsem pár vět s Rogerem. Oba kluci byli nadšeni z Katie a hned ji lákali k různým hrám. Ona se s velkou chutí zapojila a domem se rázem nesl dětský smích. První ukázkový trénink měl proběhnout zhruba za dvě hodiny a měla jsem trénovat Katie a Game. Obě se moc rády předváděly, takže jsem věděla, že ze sebe vydají maximum. Potom měla být asi půlhodinová pauza a byla jsem na řadě já a Camaro. Staroušek už se jistě těšil, až si protáhne kosti a dokáže všem, že ještě nepatří do starého železa.
Letos na jaře jsem si koupila tříletého Sandro Michellangela po Sandro Clasicovi. Byl velmi nadaný a já jsem věděla, že časem bude výbornou náhradou za Camara. Cam bude závodit ještě tak dvě sezóny a potom ho zařadíme do chovu. Sandro je nádherný, vysoký tmavý hnědák se čtyřmi ponožkami. Vypadá, jako by ho někdo postavil po kolena do vápna. To mně na něm taky hned zaujalo. Atraktivní vzhled, dobrý původ, prostorné, elegantní a vznosné chody. Ideální partner do obdélníku. Občas mívám pocit, že na něho Camaro žárlí.
S Cath bych vydržela sedět nad kávou celé hodiny, ale obě jsme teď měly svůj úkol. Já jsem musela připravit Katie a Game na ukázkový trénink a Cath musela udržet účastníky, pokud možno, mimo mě, aby nám nezkazili překvapení tím, že by mě poznali.
Zavolala jsem na Katie a vydaly jsme se ke stáji, zatímco Cath si všechny účastníky kurzu zavolala k sobě do pracovny, aby s nimi probrala plán soustředění. Pomohla jsem Katie s čištěním, až se Game leskla jako měď, zapletla jsem jí hřívu do krásných uzlíků a z ocasu vybrala všechna stébélka slámy. Katie jsem upravila límeček košile, předělala drdol, ze kterého se jí při hře s kluky uvolnilo několik pramenů a pomohla jsem jí zabandážovat Game nohy. Dohlédla jsem na ni při sedlání a uždění, přece jen byla Katie na Game trochu malá a Gamie byla občas lehce zlomyslná. Trápila dcerku třeba tím, že dala hlavu nahoru, tak aby na ni Katie nedosáhla, nebo si odmítla vzít udidlo. Dnes ale ochotně spolupracovala, jako by vytušila, že se bude dít něco důležitého. Takhle vzorná byla vždy jen na závodech.
Vydala jsem se s Katie a Game k hale, kde jsem kobylku ještě dotáhla a pomohla jsem dcerce do sedla. Poslala jsem ji krokovat okolo jízdárny a prozvonila jsem Cath na znamení, že může přivést účastníky kurzu. Rychle jsem si ještě nasadila mikroport a otočila jsem se čelem ke dveřím, kterými už procházeli moji staří známí. Musela jsem se držet, abych se je nerozběhla obejmout. Včetně Cath sem přišlo jedenáct lidí. Znala jsem je všechny. Usměvavá hnědovlasá Ell, Mike, Cathiina sestra Sandra, jedna z mých bývalých nejlepších kamarádek Tessa, prostořeká Suzie, kterou jsem trénovala už před osmi lety, zelenooký krasavec Leo, Monna, další má stará kamarádka, Annie, Cathiina sestřenka, Linda, majitelka krásného bílého hřebce, Greg a Tom, dva bratři, které jsem trénovala chvíli předtím, než jsem odešla. Snažila jsem se odhadnout, kdo z nich mě poznal, ale z jejich výrazů jsem nic nevyčetla.
„Dobrý den,“ začala jsem. „ráda bych vás přivítala na soustředění, které bude probíhat následujících deset dní. Dnešek je věnovaný seznamování a přibližné ukázce toho, co ode mne můžete očekávat. Tréninkové hodiny budou individuálně uzpůsobené pro jednotlivé koně a jezdce.
Teď bych se ráda představila. Jmenuji se Kamille Fawleyová, ačkoli jsem možná měla říct ahoj, protože se všichni známe.“ Halou se ozvalo zašumění, ale já jsem až teď hodlala shodit tu bombu. „Jméno, pod kterým si mně spíš vybavíte je Kamille Graysonová. Všimla jsem si, že jsou tu všichni, se kterými jsem se seznámila před svým odchodem do Irska.“ Teď se skupinkou rozléhalo lapání po dechu.
„Mě všichni znáte, ale je tu někdo, koho bych vám všem moc ráda představila. Moje dcera Katie a její kobylka Game Over pro vás mají první ukázku z mojí jezdecké akademie.“ Ozvalo se další lapání po dechu a šeptané dotazy. Otočila jsem se směrem ke Katie a zavolala jsem ji k naší skupince. Holčička s kobylkou k nám hbitě doklusaly a zastavily asi půl metru od nás. Katie byla zvyklá, že bez výzvy se na koni nemluví, takže udělala klasický drezurní pozdrav.
„Než zahájím Katiinu hodinu, chtěla bych vám o této dvojici něco říct. Katie je osm, jezdí od svých tří let pod mým tréninkem a troufám si říct, že se všemi svými koňmi dosahuje výborných výsledků. Game až na obsedání jezdila vždy sama a výborně si rozumí. Zatím spolu startovaly jen třikrát, pokaždé na dětském šampionátu a obsadily dvě první místa.
Game Over je pětiletá polokrevná klisna. Katie ji má dva roky. Je hrozně učenlivá a někdy bohužel dost zlomyslná.
Druhá ukázka, která bude přibližně hodinu po té současné, bude pod vedením Cath. Poprosila jsem ji, abych vám pod jejím vedením mohla předvést svého dvanáctiletého hřebce Camara. Po Katiině tréninku si s vámi ráda popovídám, ale teď bych vás ráda poprosila, abyste se usadili a pokud možno, si užili podívanou na drezuru určenou pro mladé koně. Dobře,“ zasměju se. „Tak tohle vyznělo jako reklama a protěžování mé dcery.“ Znovu se rozesměju a ostatní se smějí semnou.
Tipů: 4
» 06.06.14
» komentářů: 1
» čteno: 817(6)
» posláno: 0
Ze sbírky: Hry osudu


» 13.06.2014 - 21:05
Bezva;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Hry osudu 4. kapitola | Následující: Chvilka inpirace

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.