S vůní moře - kapitola 65

Henren plní svůj plán ...
» autorka: erestor
S námahou jsem vlekla okované vědro do schodů. Dostala jsem nařízeno vydrhnout podlahu v Henrenově pracovně. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. K mé úlevě byla místnost prázdná. Donesla jsem džber doprostřed pokoje a namočila rejžák ve vodě. Sedla jsem si na bobek a začala přejíždět dubová prkna …

„Au!“ vyjekla jsem, protože mi na záda nečekaně dopadla rána. Vyskočila jsem na nohy a ublíženě si prohlížela Henrena, který se na mě mračil.
„Řekl jsem ti, že liknavost netoleruju, ne?“ otázal se mě ledově.
„Vždyť pracuju, ne?“ ohradila jsem se tiše.
„Tomuhle říkáš pracovat?!“ Přistoupil až ke mně a volnou rukou mě pevně uchopil za bradu. „Já teda ne!“ oznámil mi tvrdě. Mlčela jsem. Co na to také říct, že? Po chvíli mě pustil a kousek poodstoupil. „Na kolena a začni znova!“
„Ne!“ V duchu jsem se připravila na bolest, která musela přijít …

Srazil mě na podlahu, kde mě nemilosrdně švihal prutem. Kde ho jenom vzal? Pokoušela jsem se uhýbat, ale jako by předvídal každý můj pohyb. Schoulila jsem se na boku, rukama si chránila tvář a modlila se, aby mě už konečně nechal. Přestal teprve až, když jsem bolestí jen sípala. „Na kolena a dělej!“ zařval na mě vztekle. „Nebo ti mám pomoc?! A pořádně přitlač!“

Ještě nikdy jsem si nepřipadala tak pokořeně. Polykala jsem slzy bolesti i ponížení. Klečela jsem na všech čtyřech a drhla špínu z prken jako ta nejposlednější služka. Záda mě bolela a nejen ta. Během bití mě několikrát zasáhl i do tváře, kde lískovka prosekla kůži. Cítila jsem, jak mi po obličeji teče krev, a na podlaze jsem zahlédla kapky, které na ni dopadly …

„Nech toho a pojď sem!“ přikázal mi znenadání. Nechtěla jsem, protože jsem z jeho tónu poznala, že si pro mě připravil něco horšího, ale neměla jsem na vybranou. Poslušně jsem se zvedla a došla až k němu. Ukazovákem mi pozvedl hlavu a prohlížel si mě. „Vypadáš jako cuchta!“ oznámil mi po chvíli výsledek svého zkoumání. „Jdi támhle!“ Prudce mě postrčil směrem ke stolu. Nečekala jsem to a zarazila se až o desku stolu, ke které mě bez skrupulí přirazil.
„Co chceš dělat?“ vyhrkla jsem a pokoušela se otočit. Marně.
„Ticho!“ Popadl mě za vlasy a zvrátil mi hlavu dozadu. „Budeš mě poslouchat! Na slovo a bez odmlouvání!“ Volnou rukou mi vyhrnul sukni. „Když ti řeknu, skoč, zeptáš se jak vysoko, rozumělas?!“ Několikrát mě udeřil, přes obnažené pozadí. „Odpros!“
„Ne!“ Zoufale jsem sebou zazmítala, ale bez úspěchu. „Nikdy!“ Vysloužila jsem si za to další švihání a tentokrát to stálo za to. Kousla jsem se do rtu, abych nevyla bolestí.
„Mluv!“ nařídil mi chraplavě, ale já mlčela, jako zařezaná. „No, jak chceš!“ zavrčela a začal mě znovu bít. Tentokrát už jsem se nedokázala ovládnout. Křičela jsem a prosila ho, aby přestal, že už to nevydržím, že už budu poslouchat …
Tipů: 4
» 21.04.14
» komentářů: 3
» čteno: 813(6)
» posláno: 0
Ze sbírky: S vůní moře


» 21.04.2014 - 08:26
Doufám, že od Dirka to pěkně schytá zas on. Vlastně, to je skoro najisto, co? :)
» 21.04.2014 - 11:25
Theresa: Boží mlýny melou pomalu ale jistě. I když v tomto případě to budou mlýny někoho jiného ...
» 21.04.2014 - 11:46
No, nejsu sadistka, ale přeji Henrenovi, aby ho Dirk rozcupoval...!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.