S vůní moře - kapitola 45

„Proč chceš právě tamtu komnatu, Amélie?“ optala se mě Gerti otráveně, protože jsme o tom diskutovaly už skoro celé dopoledne. „Copak tady není spousta jiných pokojů?“ Upila z poháru, který stál před ní, a vzala si jeden z makových koláčků, kterých jsem nám nechala přinést celou mísu, abychom nebyly o hladu.
„To se těžko vysvětluje, paní.“
„Zkus to!“ vybídla mě a nepřestávala mě při tom pozorovat. Čelisti se jí pravidelně pohybovaly. Moc se mi do vysvětlování nechtělo a Ariana si toho všimla.
„Tak ji už nech, matko!“ přispěchala mi na pomoc. „S Dirkem je někdy těžké pořízení, jako bys to sama nevěděla.“
„Jenže tady nejde o něj, Ariano, ale o ni!“ Gerti ukázala na mě a já si připadala jako před soudem. „Je stejně paličatá jako on!“
„Tak bys je měla nechat, ať si to vyřeší spolu, ne?“ namítla má švagrová věcně a pokusila se najít trochu pohodlnější pozici v křesle.
„Jsou věci, které stojí za to, aby za ně jedna bojovala, ale také jsou věci, které za to nestojí. A já chci vědět, proč se upnula zrovna na tuhle!“ Gerti se očividně nehodlala vzdát.
„Protože mi to nechce dát!“ Okamžitě se na mě upřely dva páry očí. „A také proto, že když ten pokoj dostanu, tak budu vědět, že mu na mně záleží.“ dodala jsem nejistě, protože jsem nevěděla, co na to řeknou.

„Záleží mu na tobě!“ pronesla Gerti rezolutně. „Protože kdyby ne, tak by sis po tom, co jsi ho neposlechla, nemohla ani sednout!“
„Aha, takže když mě nezbil, tak mě miluje?“ otázala jsem se ironicky. „Takhle to chodí ve vaší rodině?“
„Matka neřekla, že tě bratr miluje!“ vložila se do toho Ariana věcně. „Jen ti řekla, že kdybys mu byla fuk, tak s tebou jedná jinak! Mnohem ostřeji.“
„To už udělal!“ odsekla jsem jí příkře. „Takže v tom ohledu už moc nemá, co překračovat!“
„Ale to jsi nebyla jeho žena, ne?“ Pokrčila rameny má švagrová. „Byla jsi jeho zajatec, který mu ještě navíc hodně ublížil!“
„Všichni všechno víte, ale nikdo jste se mě nezeptal, jak to doopravdy bylo!“ procedila jsem skrz zaťaté zuby vztekle.
„Naznačuješ snad, že Rendirk nám lhal?“ Gerti si mě zpytavě měřila. „Zapomínáš, že my jsme ho viděly, když se vrátil!“
„Nebyl při smyslech a tak se mu to v hlavě plete.“

Snažila jsem se tvářit, že o nic nejde, ale ve skutečnosti mě právě toto velmi trápilo. Mrzelo mě to a bylo to o to horší, že jsem se s tím nemohla nikomu svěřit. Že mě všichni považují za stvůru, která je schopná mučit a týrat nemocného, a já se proti tomuhle nařčení ani nemůžu bránit. Že mi ani nedají šanci se k tomu vyjádřit …

„A jak to tedy bylo?“ Cítila jsem na sobě Gertin upřený pohled. Stejně upřeně mě pozorovala i Ariana.
„Stejně byste mi nevěřily, tak proč se mám namáhat?“ hlesla jsem polohlasně.
„Zkus to!“ vyzvala mě švagrová a zlehka mi stiskla předloktí.

Poslechla jsem ji. Řekla jsem jim, jak jsme měli zprávy, že naše usedlosti napadají lupiči, jak se dokonce i nám na hradě ztrácely věci. Jak jsme zesílili stráže, a výsledkem bylo, že nám jednoho dne přivezli rudovlasého zajatce, který byl zraněný, a když ho zatýkali, tak zranil několik našich mužů. Svěřila jsem se jim i s tím, jak se snažila ten výslech zastavit a jak na mě nikdo nebral ohled. Přiznala jsem jim, jak mě můj vlastní bratr nechal odvést do mých komnat …