S vůní moře - kapitola 40 + 41

Rendirkův rozhovor s otcem, ve kterém se dovídá věc, o které doposud neměl ani tušení, a Améliina noční práce, která jí připomene minulost, kterou by nejraději zapomněla ...
» autorka: erestor
Založil jsem si ruce na prsou a nevraživě si prohlížel otce. Měl na sobě jen boty, černé nohavice a režnou halenu. Očividně se chystal do postele, když ho sem Gerti vyštvala. „Měl by sis postavit svoji ženu do latě!“ oznámil jsem mu zachmuřeně a sedl si.
„Jako ty tu svoji?“ oplatil mi dotazem a také se usadil. „Podle toho, co jsem viděl a slyšel, to bylo nerozhodně.“
„Ještě jsem s ní neskončil!“ procedil jsem skrz zaťaté zuby a snažil se ovládnout. Měl jsem vztek. Na Amélii, na něj, ale ze všech nejvíc na Gerti. Kdyby jí nebylo, tak by se nic z tohohle nestalo! Moje žena by měla svoji ložnici a neměla by potřebu hledat si soukromí, nedostala by se sem a já bych měl klid, zatraceně!
„A co s ní hodláš udělat?“ zajímal se živě a dostal mě tím. A vypadalo to, že to víme oba dva.
„Potrestám ji.“ odvětil jsem prudce, protože jsem nechtěl, aby na mně viděl byť jen náznak nejistoty.
„Jak?“ otázal se klidně.
„Jak zaslouží!“ V duchu jsem se plácal po ramenou, jak skvělá odpověď mě napadla! „A jak ty naložíš s Gerti?“ přešel jsem raději do útoku.
„S Gerti?“ zeptal se nechápavě. „Co ta s tím má společného?“
„Společného?!“ Málem jsem vylétl z kůže. „Ta tohle všechno zavinila!“
„Takže ne tvoje zatvrzelost?“ optal se nevinně a já zase začal vidět rudě. „Jestlipak tvoje žena ví o Jorkovi, co?“ Pokračoval a značně mě tím zchladil. „Nebo o tom, proč takhle vyvádíš kvůli tomuhle pokoji?“ Opět jsem zavrtěl hlavou. „A za tohle všechno může Gerti, jo?“ Když to podal takhle, tak to už tak přesvědčivě neznělo.
„Plete se do věcí, do kterých jí nic není!“ zavrčel jsem na něj, ale už značně zkrotle.
„Jo, to sedí. To dělala vždycky!“ souhlasil se mnou. „Ale právě proto ji miluju. A právě proto dokázala to, co dokázala.“

Na to jsem neměl, co říct. Nebýt jí, tak jsme se stále jen dohadovali a hádal jsem, že Kernok by nebyl jediný z nás, kdo by to už měl za sebou rukou svého bratra.

„Dám ti jednu radu, chlapče. Neměj před svoji ženou tajnosti. Jedině tak máš šanci na hezkej život. Jinak místo něj budeš mít peklo a i když ti dá děti, tak stejně nebudeš šťastnej.“ Zvedl se a útrpně se na mě zadíval. „Neudělej stejnou chybu jako já! Já měl štěstí v tom, že jsem Gerti našel. Sice pozdě, ale našel. Ty ji možná máš už teď, tak to nezvorej, buď tak laskav.“ napomenul mě laskavě a já jen zíral.
„Jak jsi na takovou p …“ zarazil jsem se a kvapně svůj dotaz přeformuloval. „Jak jsi na to přišel?“
„Až ti bude tolik co mně, tak to taky poznáš!“ sdělil mi důležitě. Nahlas jsem ho sice do háje neposlal, ale zřejmě to vyčetl z mé tváře, protože se zasmál. „Stačí, když vidím, jak se na ni díváš.“ Hm, takže vypadám jako zamilovaný hlupák! Už jsem otvíral pusu, abych se proti tomu náležitě ohradil, ale on mě gestem zastavil. „A ona na tebe taky.“

Kapitola 41

Nerozhodně jsem postávala na chodbě. Přišlo mi, že dneska přicházím o každé útočiště, které mám. „To je tedy den!“ pronesla jsem polohlasně sama k sobě a hořce jsem se usmála. Nakonec jsem se rozhodla sejít do síně. Třeba mě tam něco zaměstná. Procházela jsem mezi stoly a dívala se, jestli služebným něco neuniklo. Zdálo se, že ne. Vše bylo sklizeno a na podlaze nebyl ani drobeček. Zalitovala jsem, že to nebylo moji zásluhou.

Ano, měla jsem na starosti Rendirkovu domácnost, ale Erma byla výkonná a zvládala to všechno i bez mého přičinění. Tak k čemu tu vlastně jsem? blesklo mi hlavou a posmutněla jsem. Copak opravdu skončím jako pouhý doplněk do jeho postele bez sebemenšího nároku na vlastní názor, rozhodnutí či dokonce respekt? Podle toho co, se dnes přihodilo, to už tak vypadá! Zaťala jsem zuby. Tak tohle tedy ne! Budu bojovat, i kdyby mě to mělo zabít! přísahala jsem si. „Copak tady děláte, paní?“ Erma si mě užasle měřila.
„Nemůžu spát.“ Přece ti nebudu přiznávat, že teď momentálně jaksi nemám kde, že ano? „Co se chystáš dělat?“ zeptala jsem se jí s pohledem upřeným na velkou mísu, kterou nesla.
„Zadělávat na chleba, paní.“ odvětila zaraženě.
„Půjdu s tebou a pomůžu ti.“
„Jak chcete, paní!“

Seděla jsem na tvrdé lavici a na pomoučeném vále hnětla těsto jako o život. „Jde vám to, paní!“ Erma na mě pochvalně kývla, zatímco svému těstu uštědřila několik pořádných políčků. „Ale nebojte se pořádně přitlačit. Jako když pohlavkujete chlapa …“ Ostře se nadechla. „Vomlouvám se, paní, takhlenc jsem to nemyslela!“
„Nic se neděje, Ermo!“ Konejšivě jsem se na ni usmála.

Pracovaly jsme a při tom si povídaly o všem možném i nemožném. Hospodyně se zpočátku držela zpátky, ale když zjistila, že se mnou může mluvit zcela otevřeně, tak se uklidnila a hovořila se mnou, jako bych byla její dcera. Vzhledem k jejímu věku by to i bylo možné. Poděkovala jsem jí, jak dobře vede tento dům. Lehce zrůžověla, ale odvětila, že to je samozřejmé … Ani jsem si nevšimla, že už začalo svítat. „Tak a můžeme je dát péct!“ sdělila mi Erma vesele a já sledovala, jak nakynulé bochníky zručně strká do pece. „A vy byste se měla dát trochu do pořádku, paní! Jinak lorda Rendirka moc nepotěšíte!“
„Na jeho názoru mi nezáleží!“ odsekla jsem jí nakvašeně, protože tou zmínkou mi ho připomněla.
„Ale to by mělo, paní! Je to přece váš manžel! A kromě toho taky pěknej chlap!“ Vědoucně na mě mrkla a já zaťala zuby.
„A ty tady nejsi jediná, které se líbí, co?“ zeptala jsem se chladně a ona se ihned napřímila, jako bych jí dala políček.
„Odpusťte, paní!“ Pokorně sklonila hlavu a já se zastyděla, že jsem na ni tak vyjela.
„Omluvit bych se měla já tobě.“ hlesla jsem zahanbeně.
„A proč jako?“ nechápala ta prostá duše. „Jste urozená paní, ať uděláte nebo řeknete cokoliv, je to správně.“

Ano, to se mi říkali už i doma, jenže tak to není. Urozený původ nezaručuje neomylnost. Už jako malá jsem dostala lekci, že každý čin má následky. Když tehdy moje chůva odcházela z paláce, tak moc plakala, a já jsem věděla, že je to moje vina. Moje a ničí jiná. A tohle vědomí bolelo víc než výprask, který jsem tehdy dostala.
Tipů: 2
» 30.03.14
» komentářů: 2
» čteno: 831(4)
» posláno: 0
Ze sbírky: S vůní moře


» 30.03.2014 - 09:22
:) Super díl :) Vzpomněla jsem si na knížku od K. Petrusový, kde hlavní hrdinka páchá "těstovraždu", když jsem četla o těch políčcích, co mu Erma udělila :D
» 30.03.2014 - 10:14
Theresa: I tak se to dá chápat :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
divoženka1, neptolius [2]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.