S vůní moře - kapitola 38

Pořádek musí být ...
» autorka: erestor
Zachmuřil jsem se. I když odešla nahoru před hodnou dobou, tak tu po ní nebylo ani stopy. „Kde je paní?“ vyštěkl jsem na Hadrigu, která klečela u krbu a zapalovala v něm oheň.
„Viděla jsem ji jít do věže, můj pane!“ pronesla se špatně skrývanou škodolibostí. A bylo mi jasné proč. Tenhle dům nebyl zas tak veliký, aby se v něm něco utajilo. Byl jsem si jist, že o té naší diskuzi ohledně oné komnaty vědí všichni. I o tom, že jsem tam Amélii zakázal chodit. A teď všichni se zájmem čekají, co udělám se svojí neposlušnou ženou. Zatracená ženská! zaklel jsem v duchu. Copak musí pořád dělat potíže?!
„Budete si přát ještě něco, můj pane?“ zeptala se a vyzývavě se na mě dívala. „Udělám cokoliv a dobře, to přece víte, můj pane!“ Zaznamenal jsem, že tkanici ve výstřihu má uvázanou hodně volně. Podíval jsem se, co by ne, vždyť jsem chlap.
„Dneska ne, holka!“ odmítl jsem její nabídku mávnutím ruky.
„Mám vyřídit paní, že ji chcete vidět?“ nabídla se iniciativně a trochu se při tom naklonila. Znovu jsem si prohlédl ty její dary. Nic se mnou nedělaly. Že by Améliina kletba? pomyslel jsem si kysele. Gestem jsem si ji přivolal k sobě. Oči jí radostně zasvítily. „Můj pane?“ Pokorně sklonila hlavu. Vzal jsem ji za bradu a nekompromisně ji sevřel.
„Hned s tím přestaneš, holka, nebo tě nechám zmrskat, jasné?“ Jen zamrkala, ale přikývla. Pustil jsem ji a ona se na mě vystrašeně dívala. „A teď mi sem pošli Renku!“ nařídil jsem jí suše a ona hned odešla.

Ležel jsem na posteli, opíral se o loket a zvolna upíjel víno ze zlaceného poháru, když služebná vešla. „Můj pane?“ pozdravila mě tiše a se skloněnou hlavou čekala, co od ní budu chtít.
„Jak se dostala paní do věžní komnaty?“ Šel jsem rovnou k věci.
„Zavedla jsem ji tam.“ zamumlala provinile.
„I přes můj zákaz?“
„Lady Gertha říkala …“ Zbledla jako stěna. „Omlouvám se, můj pane! Myslela jsem, že …“ zaváhala a odmlčela se.
„Kdo je tvým pánem?“ otázal jsem se jí chladně.
„Vy, můj pane!“ odpověděla ihned roztřeseně.
„Dovolil jsem, abys ukázala ten pokoj své paní?“
„Ne, můj pane!“ hlesla ztrápeně.
„Takže jsi vědomě jednala proti mému příkazu?“
„Ano, můj pane.“ zašeptala téměř plačtivě a neodvažovala se na mě podívat.
„Už tě tu nechci vidět!“ Pozvedla hlavu a upřela na mě prosebný pohled.
„Ale … kam půjdu, můj pane? Tady jsem se narodila, mám tu domov a přátele a …“
„Na to jsi měla myslet dřív!“ přerušil jsem ji tvrdě. „A teď jdi!“ Odešla se svěšenými rameny a zaslechl jsem tichý pláč, což jsem nechápal. Mohla dopadnout mnohem hůř, kdybych chtěl. Taky jsem ji mohl nechat zpráskat a teprve pak ji vyhodit z pevnosti.

Ještě chvíli jsem se povaloval v posteli, ale pak jsem se rozhodl, že to dneska vyřídím i s Amélií. Hodil jsem pár polen do krbu, protože jsem se nechtěl vracet do studené ložnice, a vyšel na chodbu.
Tipů: 4
» 28.03.14
» komentářů: 3
» čteno: 692(4)
» posláno: 0
Ze sbírky: S vůní moře


» 28.03.2014 - 12:38
Chudák Renka...
» 28.03.2014 - 12:42
Theresa: :-(
» 28.03.2014 - 21:00
Darebák!! >:(

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.