S vůní moře - kapitola 27

Připadala jsem si jako ve snu. Seděla jsem na trojnožce u krbu ve své ložnici a beze slova poslouchala Gerti. Ta sice tvrdila, že je unavená po cestě, ale teď rázovala pokojem ode zdi ke zdi a nevěřícně vrtěla hlavou. „Jste spolu ani ne měsíc a už máte oddělené ložnice, kams to dala rozum, holka?“ zeptala se mě při jedné otočce. „Tohle je ten nejlepší způsob, jak vehnat chlapa do náruče cizí ženský, to si pamatuj! To bys snad chtěla?!“ Připadala jsem si, jako by se přese mě valila řeka. „Aby se ti před nosem producíroval s nějakou nádherou, která ale ví, jak mu udělat dobře v posteli?“ Zavrtěla jsem hlavou, ale pak jsem se vzchopila.
„Nerada vás přerušuju, ale mezi mnou a vaším synem nejde o lásku!“ sdělila jsem jí chladně. „Ke sňatku nás donutili …“
„No a? Myslíš si snad, že já jsem si Bergona brala z lásky?“ přerušila mě ostře.
„Vás taky někdo přinutil?“ Vykulila jsem na ni oči.
„Pche, kdyby jenom to! Mě si přivezl jako kořist!“
„On vás unesl?“ vydechla jsem šokovaně. „A vy ho přesto máte ráda?!“
„Ze začátku jsem ho nemohla ani cítit!“ přiznala bez mrknutí oka. „Ale, jak jsi ostatně zjistila, v jeho rodě jsou chlapi prostě chlapi! Urostlí, hrdí a mají pohled, který v ženě rozehraje každou strunku! Tedy když chtějí!“
„Jenže ten váš vás asi nenechal zmrskat, sotva vás uviděl! A neměl vás jen do postele! A nespálil vám jedinou památku na matku!“ Bez váhání jsem jí přednesla soupis křivd, kterých se na mně Rendirk dopustil. Tedy v mých očích určitě.
„Za to, co jste mu udělali, ti měl stáhnout kůži ze zad!“ zpražila mě s planoucíma očima. „Potřeboval ošetřit a ne zbičovat!“

S každým jejím slovem jsem se schoulila, jako by mě švihla bičem. Copak tohle budu muset vysvětlovat stále dokola? ptala jsem se sama sebe. Jak na tom Rendirk je, jsem věděla, ale nikdo mě neposlouchal. Když jsem se o tom dozvěděla, tak jsem se to snažila zastavit, jenže bez úspěchu. Když o tom tak přemýšlím, tak tím jsem se dostala do problémů. Rendirk tehdy nebyl při smyslech a svět kolem sebe skoro nevnímal, ale byl si jist, že jsem tam byla. Ano, byla, ale nedělala jsem to, z čeho mě vinil. Pokoušela jsem se mu to říct, už několikrát, ale on mě nenechal.

„ … ale o tohle teď nejde!“ Zastavila se přede mnou a dala si ruce v bok. „Takže se mu to s tebou líbí?“ zjišťovala se zájmem.
„Zřejmě ano.“ A jak to mám asi posoudit? Jako by mojí postelí prošly tucty milenců!
„A tobě s ním?“ Nechápavě jsem se na ni zadívala. „Líbí se ti to s ním nebo pod ním jenom útrpně ležíš a čekáš, až to budeš mít za sebou?“
„Myslím, že neležím.“ hlesla jsem statečně ale celá rudá studem.
„To je dobře!“ Pochvalně pokývala hlavou. „Žádný chlap v posteli nechce kus dřeva!“ Ozvalo se zaklepání a k mé úlevě vešla Renka.
„Manžel vás shání, paní!“
„Kde je?“ Ihned jsem se zvedla. Ano, já vím. Nechtěla jsem hrát pokornou manželku, ale vítala jsem každou šanci dostat se ze spárů Gerti, protože rozhovor začínal být hodně osobní.
„V pracovně, má paní.“
„Hned tam jdu!“ Omluvně jsem mrkla na svoji tchýni. „Renka se o vás postará, Gerti!“