S vůní moře - kapitola 6

Uspěje lord Lothar při jednání se svým synovcem?
» autorka: erestor
„Tohle nemůžeš myslet vážně!“ zopakoval strýc už snad po desáté. „Tohle není holka z kuchyně nebo nějaká služka, abys s ní takhle jednal! Jak myslíš, že to bude působit na členy Rady?! Jako rudej hadr na býka, zatraceně!“ Osobně jsem měl dojem, že trochu přehání, ale něco na tom bylo.
„Zajal jsem ji, tak to budou muset přijmout!“ odsekl jsem mu nakvašeně.
„Jo, to přijmou!“ Obdařil mě kyselým úsměvem. „Budou tu zítra za svítání, tak si radši připrav cenu, kterou za ni budeš žádat od její rodiny …“¨
„Žádná cena!“ přerušil jsem ho ostře. „Pojede se mou! O tom nehodlám diskutovat!“

V podobném duchu jsme se bavili ještě asi hodinu, než se Lothar zvedl k odchodu. Vyprovodil jsem ho ven, kde jsem si ještě pohovořil s Lognarem, a pak se vrátil zpátky do stanu. Svlékl jsem si tuniku a jen v nohavicích se posadil na lehátko. Díval jsem se na Amélii, která se stále choulila na zemi. Musel jsem uznat, že opravdu vypadá žalostně. Vlastně mi jí bylo i trochu líto, ale jen do chvíle, kdy jsem si uvědomil, jaké pohledy vrhala na mého strýce. „Pojď sem, Frigo!“ nařídil jsem jí, ale ona se ani nepohnula. „Mám si pro tebe snad dojít?! Nebo tolik toužíš po dalším vejprasku?“ Tohle na ni platilo a s obtížemi se vydrápala na nohy. „Nevyšlo to, jak sis přála, co?“ zeptal jsem se jí posměšně, když došla ke mně.
„Nevím, co tím myslíš.“ Bleskla po mně očima, o kterých jsem si uvědomil, že jsou zelené jako smaragdy.
„Tohle ti trpět nebudu! Zkus to ještě jednou a zaručuju ti, že si pár dní nesedneš!“ oznámil jsem jí suše. Trhla sebou, jako bych se jí dotkl žhavým železem.
„Nejsem tvoje…“ začala protestovat, tak jsem ji popadl za bradu, a ona ustrašeně zmlkla.
„Už jsem ti řekl, že tvůj názor není podstatný. Čím dřív si na to zvykneš, tím líp pro tebe!“ Z výrazu její tváře jsem vyčetl cosi velmi nelichotivého, ale byla dost chytrá, aby mlčela. Pustil jsem ji a ona hned ustoupila z mého dosahu.
„Proč to děláš?“ zeptala se po chvíli tiše.
„Protože můžu.“ odpověděl jsem klidně. „A můžu ještě mnohem víc!“ dodal jsem významně a ona se otřásla. Zasmál jsem se. „Jo, přesně tohle jsem měl na mysli!“ Dívala se na mě jako štvaná laň, ale na mě to neplatilo. „Tohle si schovej pro Tomase nebo Lothara, ti ti na to nalítnou, já ne! Já totiž vím, jaká jsi doopravdy, víš?“
„Vím, co si o mně myslíš, ale věz, že to bylo nedorozumění. Velké a hrozné nedorozumění! Kdybys mi dal možnost to vysvětlit …“

Nechal jsem ji žvanit, ale neposlouchal ji. Spíš jsem uvažoval, co teď s ní. Chtěl jsem se v klidu vyspat a to jsem s ní po boku nemohl. Ne, že bych si myslel, že by se dokázala dostat z pout, ale sichr je sichr. Nepochyboval jsem, že kdyby se jí to povedlo, tak mi s chutí podřízne krk. Kdybych nebyl tak unavený, tak bych s ní noc strávil úplně jinak, ale měl jsem toho mlácení v bitvě docela dost. A taky jsem si to chtěl náležitě vychutnat. Chtěl jsem ji zlomit. Naprosto a neodvolatelně. Chtěl jsem, aby si uvědomila, že jsem to já, kdo o ní rozhoduje, a ona do toho nemá co mluvit. Ne, nechtěl jsem ji zabít. To by bylo moc snadné. Chtěl jsem, aby žila s vědomím, že to peklo jsem jí ze života udělal já.
Tipů: 4
» 28.02.14
» komentářů: 2
» čteno: 710(4)
» posláno: 0
Ze sbírky: S vůní moře


» 28.02.2014 - 13:06
Dalsi uzasny dil:) Jsem zvedava, co ji chudakovi provede, aby se mohl bez obav vyspat.
» 31.03.2014 - 16:02
ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.