S vůní moře - kapitola 5
Amélii se dostane nečekané laskavosti ...
» autorka: erestor » Romány / Romantické |
Ze všech sil jsem se snažila nemyslet na bolest, která vytrvale stravovala mé tělo. Každičký sval se ozýval, rány na zádech štiplavě pálily a hlava se mi točila po tom tvrdém nárazu. Ležela jsem na boku, tváří směrem do stanu a zatajila jsem dech, když se odhrnulo plátno a vešel vysoký hnědovlasý muž s přísnou tváří. Můj věznitel ho přátelsky pozdravil a gestem ho nasměroval ke druhému křeslu, ale on si toho nevšímal. Svraštil obočí a na něco se zeptal. Rudovlasý zareagoval odmítavým zavrtěním hlavy. Hnědovlasý ke mně přistoupil a upřeně si mě prohlížel. Pak mi odhrnul vlasy z tváře. Zaslechla jsem, jak se ostře nadechl. Něco zvýšeným hlasem prohodil, ale na hostitele to nemělo žádný vliv. Znovu odmítavě potřásl hlavou a znovu ukázal na křeslo.
Snažila jsem se poslouchat a pochytit alespoň něco z jejich hovoru, ale nešlo to. Z jejich řeči jsem znala jen pár výrazů a oni ještě k tomu mluvili tak rychle, že mi jednotlivá slova splývala takřka v jedno. Nicméně, jsem měla dojem, že se o něco přou. Hnědovlasý byl zřejmě v ráži, zatímco ten rudovlasý zůstával zcela klidný a nechával ho mluvit. Neskákal mu do řeči a jen stoicky poslouchal, co má ten druhý na srdci.
Návštěvník se odmlčel teprve, když jim donesli víno a kus pečeně. Její libá vůně mi připomněla, že jsem jedla naposled včera večer a v žaludku mi hlasitě zakručelo. Muži se po mně ohlédli a já bych se nejraději hanbou propadla do země. Hnědovlasý se zvedl a zamířil ke mně. Rudovlasý se mu ale postavil do cesty. Opět se o něčem dohadovali. Nakonec ten zrzek ustoupil, nalil pohár vody a bez okolků mi ho přitiskl ke rtům. Hltavě jsem pila, ale stejně mi nějaká tekutina smáčela halenu. Ten druhý mezitím ukrojil kousek masa a vstrčil mi ho do úst. Připadala jsem si hrozně, že mě krmí jako malé děcko, ale poslušně jsem žvýkala. Nikdy jsem nic tak dobrého nejedla!
„Jak jste se sem dostala, paní?“ Málem jsem se zakuckala, když mě oslovil ten hnědovlasý.
„Dost!“ zasáhl ihned rudovlasý. „Svolil jsem, že dostane najíst a napít, ale ne, že s ní budeš mluvit!“
„Jsi hlupák! A tohle se ti vymstí, Rendirku!“ povzdechl si návštěvník a potřásl hlavou. „A nepočítej s tím, že tě budu chránit! Tentokrát ne!“ dodal ostře, pak se soucitně pousmál na mě. „Je mi líto, paní, ale můj synovec je dubová palice, a když si něco umíní, tak je s ním těžké pořízení! Budete to muset ještě chvíli vydržet!“
Nad příbuzenským vztahem těch dvou mi zůstával rozum stát. Stejně jako nad jejich odlišným chováním ke mně. Jako strýc, jehož synovce jsme málem zabili, by mě měl nenávidět stejně jako on, ne? A přesto se ke mně choval laskavě a starostlivě. Bez něj bych nedostala vodu, o jídle ani nemluvě. Opět si sedli do křesel a zase se pohroužili do hovoru, ze kterého jsem nerozuměla ani slovo. Po očku jsem po nich pokukovala a v duchu si procházela své možnosti. Ten Rendirk vypadal neoblomně, ale jeho strýc by se mohl dát obměkčit. Kdybych toho jen dokázala chytře využít! Příčilo se mi škemrat o pomoc, jenže švihance na zádech a natlučený nos mi více než jasně ukázaly, jaký vliv mám na jeho synovce. Naprosto žádný. Takže zbývá jenom strýc! Třeba bych ho mohla svést! blesklo mi hlavou, jenže pak jsem ten šílený nápad zavrhla. Rozhodně nejsem ve stavu, aby ke mně nějaký muž vzplál nezvladatelnou vášní či neodolatelnou touhou. Po pravdě, ty jsem v nich nedovedla vzbudit ani ve svých nejlepších dnech, natož teď špinavá, zbitá a oblečená v cárech.
Snažila jsem se poslouchat a pochytit alespoň něco z jejich hovoru, ale nešlo to. Z jejich řeči jsem znala jen pár výrazů a oni ještě k tomu mluvili tak rychle, že mi jednotlivá slova splývala takřka v jedno. Nicméně, jsem měla dojem, že se o něco přou. Hnědovlasý byl zřejmě v ráži, zatímco ten rudovlasý zůstával zcela klidný a nechával ho mluvit. Neskákal mu do řeči a jen stoicky poslouchal, co má ten druhý na srdci.
Návštěvník se odmlčel teprve, když jim donesli víno a kus pečeně. Její libá vůně mi připomněla, že jsem jedla naposled včera večer a v žaludku mi hlasitě zakručelo. Muži se po mně ohlédli a já bych se nejraději hanbou propadla do země. Hnědovlasý se zvedl a zamířil ke mně. Rudovlasý se mu ale postavil do cesty. Opět se o něčem dohadovali. Nakonec ten zrzek ustoupil, nalil pohár vody a bez okolků mi ho přitiskl ke rtům. Hltavě jsem pila, ale stejně mi nějaká tekutina smáčela halenu. Ten druhý mezitím ukrojil kousek masa a vstrčil mi ho do úst. Připadala jsem si hrozně, že mě krmí jako malé děcko, ale poslušně jsem žvýkala. Nikdy jsem nic tak dobrého nejedla!
„Jak jste se sem dostala, paní?“ Málem jsem se zakuckala, když mě oslovil ten hnědovlasý.
„Dost!“ zasáhl ihned rudovlasý. „Svolil jsem, že dostane najíst a napít, ale ne, že s ní budeš mluvit!“
„Jsi hlupák! A tohle se ti vymstí, Rendirku!“ povzdechl si návštěvník a potřásl hlavou. „A nepočítej s tím, že tě budu chránit! Tentokrát ne!“ dodal ostře, pak se soucitně pousmál na mě. „Je mi líto, paní, ale můj synovec je dubová palice, a když si něco umíní, tak je s ním těžké pořízení! Budete to muset ještě chvíli vydržet!“
Nad příbuzenským vztahem těch dvou mi zůstával rozum stát. Stejně jako nad jejich odlišným chováním ke mně. Jako strýc, jehož synovce jsme málem zabili, by mě měl nenávidět stejně jako on, ne? A přesto se ke mně choval laskavě a starostlivě. Bez něj bych nedostala vodu, o jídle ani nemluvě. Opět si sedli do křesel a zase se pohroužili do hovoru, ze kterého jsem nerozuměla ani slovo. Po očku jsem po nich pokukovala a v duchu si procházela své možnosti. Ten Rendirk vypadal neoblomně, ale jeho strýc by se mohl dát obměkčit. Kdybych toho jen dokázala chytře využít! Příčilo se mi škemrat o pomoc, jenže švihance na zádech a natlučený nos mi více než jasně ukázaly, jaký vliv mám na jeho synovce. Naprosto žádný. Takže zbývá jenom strýc! Třeba bych ho mohla svést! blesklo mi hlavou, jenže pak jsem ten šílený nápad zavrhla. Rozhodně nejsem ve stavu, aby ke mně nějaký muž vzplál nezvladatelnou vášní či neodolatelnou touhou. Po pravdě, ty jsem v nich nedovedla vzbudit ani ve svých nejlepších dnech, natož teď špinavá, zbitá a oblečená v cárech.
Tipů: 5
» 27.02.14
» komentářů: 4
» čteno: 773(7)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: S vůní moře
» 27.02.2014 - 10:41
Tak ted by me zajimaly vztahy mezi Rendirkem a jeho strycem. Dalsi super dil :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: S vůní moře - kapitola 4 | Následující: S vůní moře - kapitola 6