Pro Tebe ...

***


to mne vždy lákalo
ztratit se v té periférii rozbitých oken


a opuštěných domů
popraskaných komínů
odpadů vedoucích do dvorků
… tady jsem se probouzel
ve vybrakovaných garážích
s tvým stehnem na břichu
ještě zpitý do němoty
tvým výkřikem posledního orgasmu
ve kterém jsem se ztrácel
jako Sněhurka v pohádkovém lese
v něčem co nejde vyslovit
ani hladem minulých dní a hodin


… tady jsem tě miloval
v naší společné špíně
v závrati svobody bez peněz
bez složenek a divokých úroků
ve sněhu i v dešti
ve slunci co se koupalo
v zrcadlící řece do které ses chodila
mýt když bylo teplo
do té opuštěné tůně pod mostem
aby nikdo neviděl co patřilo jen
mým očím
hledících na tebe jako na anděla
co mi Bůh poslal na zem
abych ještě chvíli žil a poznával
o co všechno jsem vlastně přišel …



byl jsem bezdomovec
nemající vůbec nic
pouze svého Boha a tvé pohlaví
žensky divokou lásku
vyšroubovanou až do oblak
na náspech vedle kolejí
kdy si na nás ukazovali lidi
jak jsme přežívali
na perifériích plných odpadků
v nějaké divné euforii
že se to jednou změní
a my budeme žít jako obyčejní lidi
s jejich starostmi a vládami
co myslí pouze na své kapsy
jak zvyšovat daně a úroky
pro chudáky co už nemají co do huby



… miloval jsem tě v podloubí sklepů
a opuštěných hospod
v domech co hrozily spadnutím
pod střechami zbavenými plechu
krytiny a závrati že při orgasmu
na nás spadne půlnoční nebe
a já z té bolesti vyvrcholím
každým svým slovem
co jsem psal pro tebe a pro ty příští
do básní mezi nocí a dnem
z hladu a touhy po tobě
když jsi byla někde jinde
někde kde já nesměl vstoupit …


ani Bůh …
ani anděl …



***