Teprve ...

***


Teprve po létech
jsem na sítnici své duše
začal hledat jizvy
po Tobě …


černý chlór do každé studně duše
na prstech ještě teplo naší poslední noci
byla jsi anděl mého života
spíše divoká voda nějaké horské bystřiny
stále jsi do mne vtékala
všemi svými prameny a vodopády
tříštivě jsi vzdychala někde u dna
až jsem se vzbuzoval
ochromený slzami a stálým pláčem
zimničním třasem
když muž vrcholí do ženy …


ale tys nepřicházela
jen obraz v myšlenkách
stále vytěsňoval hodinu přibližující
se černé smrti …


stálá poušť převracela duny každé vzpomínky
vytyčovala jsi svou ztraceností
vzdálenosti žízně a studny
všechny stromy rostly korunami k jihu
všechno se vytvářelo v osudovosti
přesýpacích hodin
které v sobě topily zůstatky naší něhy a citu
každý den jsem vztyčoval vlajku
svého pohlaví naprotiv tvému návratu
byl jsem poslední blázen na měsíci
úlisnou píšťalkou svých veršů
jsem probouzel noční krysy
k divokým hodinám milování
pak odhodlaně jsem zatahoval okna
svých plačících očí černým flórem
pro myšlenku na pohádkovou princeznu
a její nezapomenutelné panenství …


tím vším jsem byl
na sítnici své bolící duše
to všechno pro tebe
a ubíjející pocit
že nic nejde vrátit
do zaběhnutých kolejí …


dlouho jsem vzdoroval
tomu přicházejícímu pocitu
vepsat pro tebe báseň do kůry staré lípy
vytepat jí každým úderem své odhodlanosti
klíčem příchylnosti
k tvým stehnům
Bohu a lásce
krajině která ještě zlátla a voněla
našimi nahými těly
zázračnou nocí v níž obživovaly divoké víly
sílu tvého umilovaného pohlaví
na březích potoků a řek
kde ve tvých stopách jsem viděl …


kvést divoké tulipány
tvého života a smrti …



***