Honíme bajty

Nevím
Co se se mnou děje.
Zda já ten divný.
Či svět se tak vymyká chápání
Drobná deska na stole pojme 10 terabajtů
A to je 10 000 000 000 000 000 000 bajtů
Průměrně dlouhý život má 80 let což odpovídá 252 288 000 000 00 sec (bajtům)
To znamená, že ten krám je schopen zaznamenat každou vteřinu života.
Ten malý krám na stole.
Sráč za dva tisíce.
Má cenu ho tedy žít?
Abych ho naplnil.
Vše se dá spočítat.
Kolik vody za tu dobu vypiju, kolik toho sním, vytrousím, kolikrát se pomiluji, kolik vydělám, zaplatím.
Hesla na disku, fotky na webu, kamarády na facebooku, krámy v s bazaru, komunikuji s Pc víc než s manželkou, dětmi.
Svěřuji mu své trápení i radosti, hledám podobně naložené jedince.
Prožívám životy druhých přes jejich psaní fotky, kecy.

Ztrácím se, nevím, kam a proč vlastně jdu.
Co bude, až tam budu.
Až vypnou proud, s kým si pokecám, čím pochlubím.

Budu z toho jako Eskymák na Sahaře, vidlák v Praze, nahradím křováka ve městě.

Přežijí jen ti silní na proudu nezávislí.
Ale co pak přijde, když se PC obrazovky nerožhnou?
Na hvězdy a do ohně se podíváme, taky do očí, možná se z nás stanou kočí.

Moc nároků si klademe, myslíme, že je vše nutné k životu.
K životu je potřeba jen chuť ho žít.

Dvacet kroužků pro dítě je tak akorát.
Tři jazyky nebudou málo?
Stavební spoření a penzijní fond.
Aby bylo rádo, že nás má?!

Bojím se táto, že místo toho psaní mám s Tebou být.
Jsem tady a stydím se.

Hledám útěchu a dávat bych ji měl.

Plním bajty.