Z dávných míst podplanetí» autorka: Lugilla |
Posedávám v chaosu rozvíněných not
zmizelá jako smírnost zajatců;
salvami dechu hrubne vzduch
a do nových jazyků se klikatí.
Někdy se rozpomínám.
Z rána odplouvám za rojem nebeských těles,
rozjívená „madame“ pro pána v klobouku;
tak vnitřně svá
dávné dluhy se od Tebe naučím
nazpaměť zapomenout.
Nenápadný vzorek v mých vlasech
sňal si, slíbal, zpřeházel…
už nemůžu být minulá
ani tím závojem setmění,
když se mi stýská v zaprášených oknech.
Neodcházím, protože mám kam
a bývá mi dobře
v poezii…
zmizelá jako smírnost zajatců;
salvami dechu hrubne vzduch
a do nových jazyků se klikatí.
Někdy se rozpomínám.
Z rána odplouvám za rojem nebeských těles,
rozjívená „madame“ pro pána v klobouku;
tak vnitřně svá
dávné dluhy se od Tebe naučím
nazpaměť zapomenout.
Nenápadný vzorek v mých vlasech
sňal si, slíbal, zpřeházel…
už nemůžu být minulá
ani tím závojem setmění,
když se mi stýská v zaprášených oknech.
Neodcházím, protože mám kam
a bývá mi dobře
v poezii…
Tipů: 20
» 17.01.14
» komentářů: 10
» čteno: 798(14)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.01.2014 - 16:15
krizekkk
Neodcházím, protože mám kam... ST
» 28.11.2014 - 22:32
Připomíná mi moji dávnou mladinkou kamarádku... ta poezie má prostě sílu mnoha světů a mnoha poloh emocí a hladin srdečního rytmu... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zrození bezesnosti | Následující: Střípky z vody