Zrození bezesnosti

Procházejí se jakoby nic,
na ramena jim dopadá tíha z večeří,
z galantnosti proudících vteřin,
jež uhasínají pod polštářem.
Početí bezhlavosti.

Nikdy nevzplanou náhle,
proto ten kód ve vějíři a v zorničkách.
Co vím, lásku nafoukali do bublin
a o poutích signují oblaka nad návsí.
Mezi jejich životy míhá se můj.

Ze svých vlastních znaků se dívají
a čechrají volánky nesplnitelným idejím,
hledám v jejich očích opadavé úsvity
a noci promilované až do požárního hlášení.
Divák vždy zakreslí svou touhu do dotazníku.

Procházím se jakoby nic,
ne, nejsem trýznivost slov,
jsem ta proudící vteřina
na tvém polštáři.
Zrození bezesnosti.